Cestovní náhrady v příkladech

Poskytování cestovních náhrad zaměstnancům upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), a to především v části sedmé „Náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce“.

Při poskytování cestovních náhrad platí poněkud jiný přístup u zaměstnavatelů, kteří se označují jako státní a příspěvková sféra, dále jen „státní sféra“. U těchto zaměstnavatelů platí, že nesmí svému zaměstnanci poskytnout cestovní náhrady jiné a vyšší, než je v ZP uvedeno.

Pro ostatní zaměstnavatele pak toto výše uvedené omezení neplatí. Tito zaměstnavatelé mohou svým zaměstnancům poskytovat i jiné cestovní náhrady a také vyšší náhrady, než stanoví ZP. Pokud však zaměstnavatel poskytne zaměstnanci jiné cestovní náhrady nebo náhrady vyšší než u zaměstnanců „státní sféry“, je tento rozdíl u zaměstnance předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a také součástí vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění.

To, co platí pro zaměstnance „státní sféry“ platí také pro podnikající fyzické osoby, s výjimkami uvedenými v ZDP.