Pohnutka vedoucí české zaměstnavatele k zaměstnávání cizinců, může být rozličná – od získání zaměstnance z profese, v níž chybí čeští uchazeči, vidiny zisku inovativního know-how či jen snaha snížit provozní náklady využitím levnější pracovní síly ze zahraničí. Faktem však zůstává, že úroveň nezaměstnanosti se v České republice dostává na velmi nízkou úroveň, v současnosti je rovna 2,7 %, tudíž sami zaměstnavatelé jsou nuceni vyhledávat zaměstnance nejen v tuzemsku, nýbrž i v zahraničí. Se zaměstnáváním zahraničních zaměstnanců se však pojí řada specifik, vyplývající z přítomnosti mezinárodního prvku pracovněprávního vztahu, jejichž neznalostí či dokonce úmyslným nedodržením se vystavují zejména zaměstnavatelé riziku citelných sankcí. V dnešním příspěvku se tak společně zaměříme na klasifikaci zahraničních zaměstnanců, právní úpravu podmínek jejich zaměstnávání a představení ustanovení zákoníku práce, které se přímo dotýkají problematiky zaměstnávání zahraničních pracovníků.
Rozlišení zahraničních zaměstnanců z pohledu zákona o zaměstnanosti
Při vymezení ústředního pojmu příspěvku, tedy pojmu cizinec, je třeba vycházet z české právní úpravy zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen zákon o zaměstnanosti), který v části čtvrté reguluje problematiku zaměstnávání zahraničních zaměstnanců. V optice ustanovení § 85 uvedeného zákona je třeba chápat legální vymezení cizince v odlišném významu, než jaký je tomuto pojmu přisuzován v obecném jazyce.
Cizincem z pohledu zákona o zaměstnanosti totiž není státní příslušník jiného členského státu EU a jeho rodinný příslušník. Uvedené skupiny osob mají z pohledu zákona o zaměstnanosti dle § 3 odst. 2 stejné právní postavení jako čeští občané, nelze je tudíž kvalifikovat jako cizince, nýbrž pouze jako zaměstnance ze zahraničí.
Tabulka četnosti zaměstnávání příslušníků členských států EU u českých zaměstnavatelůData v obou přiložených tabulkách jsou zpracována ke dni 31. 12. 2017. Kompletní údaje lze vyhledat v publikaci Českého statistického úřadu Cizinci v ČR – 2018, konkrétně v kapitole třetí, jež se věnuje ekonomické aktivitě cizinců na území České republiky.
Data uvedená v tabulce jsou nejaktuálnějšími dostupnými daty, zapracovanými Českým statistickým úřadem, jehož náplní práce je rovněž evidence zaměstnanosti a pobytu cizinců podle státního občanství na území ČR. Celkově úřad eviduje v ČR 559 582 zaměstnaných cizinců, z toho 361 943 připadá na zaměstnance s občanstvím EU. V tabulce je zařazeno sestupně osm zemí EU, z níž čeští zaměstnavatelé využívají nejčastěji pracovní síly.
| Země původu zaměstnance
| Počet zaměstnaných osob z této země u českého zaměstnavatele
|
| Slovensko
| 193 575
|
| Polsko
| 41 519
|
| Rumunsko
| 40 947
|
| Bulharsko
| 33 152
|
| Maďarsko
| 15 913
|
| Německo
| 7 529
|
| Velká Británie
| 5 449
|
| Itálie
| 4 219
|
Cizincem ve smyslu zákona o zaměstnanosti tedy v souladu s výše uvedeným rozumíme pouze občana třetího státu, na jehož zaměstnávání je třeba aplikovat z důvodu ochrany pracovního trhu rozdílný režim, než je tomu u rezidentů EU, u nichž se v souladu se zásadou jednotného trhu aplikuje otevřený model přístupu k zaměstnání.
Tabulka četnosti zaměstnávání příslušníků třetích států u českých zaměstnavatelů
Celkový počet cizinců, kteří jsou zaměstnáváni v ČR, dosahuje dle dat Českého statistického úřadu téměř dvou set tisíc, přičemž tabulka opět poukazuje na četnost zaměstnání příslušníků konkrétních třetích zemí.
| Země původu zaměstnance
| Počet zaměstnaných osob z této země u českého zaměstnavatele
|
| Ukrajina
| 103 441
|
| Vietnam
| 31 578
|
| Rusko
| 13 935
|
| Mongolsko
| 4 611
|
| Moldavsko
| 4 451
|
| Spojené státy
| 3 326
|
| Bělorusko
| 3 293
|
| Čína
| 3 107
|
Podmínky výkonu práce zahraničních zaměstnanců na území ČR
...
Související předpisy SZČR