Jednou z problematických kategorií dlouhodobého hmotného majetku, a to jak z pohledu účetnictví vybraných účetních jednotek, tak i hmotného majetku z pohledu daně z příjmů, jsou soubory hmotných movitých věcí. V příspěvku se zaměříme na vybrané účetní jednotky, ale v zásadě, až na určité výjimky, jako je např. hranice ocenění, platí základní pravidla uvedená v příspěvku i pro ostatní účetní jednotky.
Z pohledu účetních předpisů platí, že v souladu s § 14 odst. 4 vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“), paří mezi dlouhodobý hmotný majetek, konkrétně do položky „A.II.4 Samostatné hmotné movité věci a soubory hmotných movitých věcí“ také soubory majetku, které jsou charakterizovány samostatným technicko-ekonomickým určením, u kterých je doba použitelnosti delší než jeden rok a ocenění souboru majetku podle § 71 prováděcí vyhlášky převyšuje částku 40 000 Kč. To znamená, že aby soubor majetku byl zařazen do dlouhodobého hmotného majetku, musí být doba použitelnosti souboru více než jeden rok a ocenění souboru musí převýšit částku 40 000 Kč, musí být tedy splněny obecné podmínky platné i pro samostatné movité věci a vyznačují se tak stejnými parametry, liší se pouze tím, že je tvoří více než jedna hmotná movitá věc.
Z pohledu ocenění je nutné vycházet zejména z § 24 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), podle kterého při pořízení souboru hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, které slouží jednotnému účelu, popřípadě u dalších souborů stanovených prováděcím právním předpisem, se ocení soubor jako celek. Na to potom navazuje úprava § 71 prováděcí vyhlášky, která stanoví, že soubor majetku je tvořen více věcmi a zpravidla je charakterizovaný samostatným technicko-ekonomickým určením, nebo u kulturních památek, předmětů kulturní hodnoty určením společných znaků jeho částí nebo prvků s ohledem na jiný právní předpis. Do souboru majetku nelze zahrnout nemovitou věc, a to ani společně s věcí movitou.
Je potřeba zdůraznit, že pro vytvoření souboru není podmínkou, aby alespoň jedna věc ze souboru byla s pořizovací cenou nad 40 000 Kč, tuto podmínku ze související úpravy dovodit nelze. Je tedy možné vytvořit soubor hmotných movitých věcí pouze z věcí, jejichž pořizovací cena je nižší než 40 000 Kč, pokud celková pořizovací cena souboru převyšuje částku 40 000 Kč.
Příklad č. 1:
Příspěvková organizace se rozhodla vytvořit soubor hmotných movitých věcí z nábytkové sestavy, která se skládá ze dvou policových skříněk, každá o ceně 12 000 Kč, dále prosklené skříně o ceně 15 000 Kč a spojovací nízké skříňky o ceně 7 000 Kč. Nábytkový soubor slouží jednotnému účelu a účetní jednotka zamýšlí, že bude fungovat jako jednotný celek. Příspěvková organizace má možnost jednotlivé kusy nábytku zařadit samostatně a považovat je tak za drobný dlouhodobý hmotný majetek, stejně tak ale může z těchto funkčně souvisejících částí vytvořit soubor hmotných movitých věcí o celkové pořizovací ceně 46 tis. Kč a zařadit jej do dlouhodobého hmotného majetku.
Aby se tedy jednalo o soubor, musí logicky obsahovat více věcí. Ale jedná se o soubor hmotných movitých věcí, nemůže tedy obsahovat věci nemovité a stejně tak nemůže obsahovat věci nehmotné. Že nemůže obsahovat nemovitou věc je explicitně uvedeno v § 71 odst. 1 prováděcí vyhlášky, že nemůže obsahovat nehmotnou věc, by mělo vyplývat ze zařazení této majetkové položky do dlouhodobého hmotného majetku.
Co se týká samostatného technicko-ekonomického určení, z § 14 prováděcí vyhlášky vyplývá, že toto určení je charakteristickým znakem tohoto majetku, naopak z § 71 odst. 1 prováděcí vyhlášky vyplývá, že tomu tak být nemusí, protože je použito slovo „zpravidla“. Samostatné ekonomické určení by mělo znamenat, že nelze spojovat do souborů ...
Související předpisy SZČR