Staffing aneb šéf v roli obětního beránka svých podřízených

Nemalá pozornost je v dnešní době věnována bossingu, při němž si nadřízený zasedne na některého z podřízených, číhá na každou jeho pracovní chybu a dělá mu ze zaměstnání hotové kancelářské peklo. Co když se ale role obrátí, sám šéf se stane terčem šikany, pracovní kolektiv jeho tyranem a spřádá za jeho zády pracovní pád? Takovou cílenou tyranii proti vedoucímu manažerovi označujeme v sociologickém žargonu jako staffing. Na uměle vytvořeném bojišti pracoviště mají neloajální podřízení snahu manažera zbavit jeho formální autority a bojkotem jakékoliv spolupráce jej připravit o vedoucí pozici. Boje jsou na denním pořádku, systematicky otravují vztahy na pracovišti a znepříjemňují soužití všech zúčastněných. Staffing však zůstává mezi ostatními podobami pracovní šikany stále nezaslouženě opomíjeným zástupcem, proto se právě na něj v dnešním článku více zaměříme.

Šikana: prostředek, jak dát šéfovi padáka

Šikana na pracovišti se nejvíce vyskytuje dle výzkumů mezi řadovými zaměstnanci (83,7 %), i proto nejčastěji slýcháme o psychické agresi nabývající podob mobbingu či bossingu, na něž jsme se podrobně zaměřili v minulém příspěvku. Nelze ale opomíjet, byť se jedná o méně rozšířený jev (16,3 %), ani situaci, kdy se vedoucí pracovníci či manažeři ocitají v roli oběti svých podřízených.Statistické údaje vyplývají z výzkumu Univerzity Palackého v Olomouci, který se zabýval násilím na pracovišti, viz Cakirpaloglu, P., Šmahaj, J., Dobešová Cakirpaloglu, S., Zielina, M. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2016. Celkem tak můžeme rozeznávat tři podoby psychického násilí na pracovišti – bossing, mobbing a staffing.

Staffing nese pojmenování dle svých agresorů, kdy anglický termín „staff“ značí označení pro zaměstnance či personál iniciující konflikty na pracovišti. Zespodu nahoru, i tak by se dala jednoduše vymezit podstata staffingu. Podřízení při něm cílí svou psychickou agresi vůči jedincům ve vedoucích funkcích a snaží se je dostat na lopatky. Projevy staffingu kopírují způsoby, kterými se projevuje i bossing a mobbing. Mohou tak zahrnovat uštěpačné poznámky, nadávky, přehnanou kritikou, zveličování pochybení, zastrašování, výhrůžky, šíření pomluv, utváření podmínek pro umělou sociální izolaci oběti.

K typickým projevům staffingu, kterými se podřízení snaží diskreditovat svého šéfa a odsoudit jej v očích jeho nadřízených k neúspěchu, patří i ledabylé odvádění zadaných úkolů, případně jejich naprostá ignorace „omluvená“ argumenty, že vedoucím zadané požadavky jsou nesplnitelné či nedosažitelné ve stanoveném časovém horizontu. Angažovanost a snaha plnit úkoly klesá jen na nejnutnější minimum. Nedobře odvedená práce pak dopadne na hlavu vedoucího, který má svou kontrolou a vedením zajistit, aby podřízení dosahovali uspokojivých výkonů, za což v hierarchii společnosti odpovídá jiné, jemu nadřízené osobě.

Zatopit svému nadřízenému mohou zaměstnanci i tak snadno, že mu neposkytnou potřebné informace, které se k nim donesly, manipulují s nimi, nebo mu záměrně poskytnou informace neaktuální. Chybějící informace si vedoucí musí sám vyhledat v čase, v němž má vykonávat svou náplň práce, která se mu tak ustavičně hromadí, nedodělky u něj způsobují stres, který může vést ke zbytečným chybám vykazované práce. Z pohledu informování taktéž mohou zaměstnanci obcházet šéfa, když se s problémy obrací buď přímo na klienty, nebo nadřízené, jimž se vedoucí zodpovídá.

Pod tlakem se může nadřízený ocitnout taktéž za situace, kdy se tým rozhodne systematicky zpochybňovat jeho vize, vedení, znemožňuje mu ...