Tvorba finančního plánu – IV. část

Úvod

Finanční plán je důležitou složkou celého souboru podnikových plánů, je výsledkem plánovací činnosti. V tomto příspěvku se nadále věnujeme rozboru tvorby finančního plánu firmy, jehož první, druhá a třetí část byly již uveřejněny v minulých týdnech. V první části jsme objasňovali postup při sestavování finančního plánu a zabývali jsme se bilancí (rozvahou), její skladbou a obsahovou náplní jednotlivých složek. V druhé části jsme se zabývali pokračováním rozboru jednotlivých položek rozvahy a rovněž rozborem cash flow. Ve třetí části jsme se zabývali plánováním výsledovky, tvorbou plánovaného stavu jednotlivých položek. Tuto problematiku jsme rozpracovali pouze zčásti. Nyní se zaměřujeme na dokončení tvorby plánu jednotlivých položek plánované výsledovky včetně sestavení plánu hospodářského výsledku.

Ve třetí části jsme skončili analýzou a sestavením plánu personálních nákladů, které jsou důležité proto, že práce, její ocenění, tzn. mzdy a platy, patří mezi nejdražší nákladové položky. Neméně drahá je však i složka materiálů, surovin či polotovarů.

1. Spotřeba materiálu

Kromě personálních nákladů tvoří materiál ve výrobě nejdůležitější a také drahou složku nákladů. Výrobní materiál je považován za variabilní náklad, neboť s růstem objemu produkce roste jeho spotřeba.

Nejjednodušší přístup k rozdělení materiálu je na materiál:

1. přímý čili jednicový a
2. nepřímý neboli režijní

ad a) Přímý neboli jednicový materiál

Jednicový materiál vstupuje přímo do vyráběného výrobku dle předepsaného množství (spotřeby). Přímý materiál má pak povahu variabilního nákladu, neboť s růstem objemu vyráběné produkce roste i jeho spotřebovávané množství (většinou přímo úměrně).

ad b) Nepřímý materiál neboli režijní materiál

Režijní materiál nelze považovat za materiál přímý, protože jeho množství pro výrobu určitého výrobku není předepsáno v nějakém konkrétním množství. Buď vstupuje do jednotlivých výrobků v tak malém množství, že jeho jednicové vyčíslení by bylo velmi problematické, nebo se používá v množství podle potřeby, popřípadě je použit opakovaně pro více produktů.

Všem těmto nákladům, jak přímým, tak i režijním, je nutno věnovat při plánování těchto nákladů velkou pozornost, jde o položky, které se často vyznačují plýtváním, nehospodárným využitím, někdy značným odpadem, je jim věnována někdy malá pozornost. Přitom úspory a dobré využití materiálu často představuje značné hodnoty. Jako příklad lze uvést zavedení optické a následné matematické optimalizaci střihů oděvů (zavedením nové technologie založené na digitalizaci bylo dosaženo v oděvních firmách značných úspor).

Snahou každé firmy by mělo být úsilí minimalizovat obecně náklady, a tedy i náklady na materiál. K tomu může být řada přístupů, šetrnější přístup k materiálu bez zbytečného plýtvání, redukce relativně zbytečného materiálu, technické a technologické změny ve výrobě, optimalizace výrobku apod. Vždy je ale třeba pamatovat na to, že žádná úspora nesmí mít negativní dopad na kvalitu produktů, jejich funkčnost nebo bezpečnost.

1.1 Plánování spotřeby materiálu

Výchozím podkladem pro plán nákladů na spotřebovaný materiál je plán tržeb, jenž obsahuje údaje o druhu a množství produktu, který se bude v plánovaném příštím období vyrábět a prodávat.

Úspory ve spotřebě materiálu lze vyhledávat například vyhledáváním dodavatele s výhodnějšími cenami, uplatňováním množstevních slev, skont, nahrazením dražšího materiálu levnějším (ovšem bez dopadu na konečnou kvalitu finálního výrobku), hledáním optimálního způsobu logistiky apod.