Účetní – bojovník proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu

V letošním roce uplyne již 20 let od zavedení povinností pro účetní v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Toto výročí „oslavíme“ 1. září 2024. Za dobu dvaceti let povinností neustále přibývalo a sankce za jejich neplnění se zvyšovaly. Povinnosti se rozrůstají i do dalších oblastí, jakými jsou například evidence skutečných majitelů nebo ochrana oznamovatelů. Tento článek má sloužit jako základní metodika pro všechny účetní, kteří podnikají (mají živnostenské oprávnění na vedení účetnictví, nebo jsou členem statutárního orgánu právnické osoby, která má živnostenské oprávnění na vedení účetnictví). Při řešení konkrétních povinností by každý účetní měl přihlédnout k velikosti svého podnikání a svým běžným procesům.

1. PRÁVNÍ ÚPRAVA

Boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je všeobecně označován zkratkou AML z anglického Anti-Money Laundering (proti praní špinavých peněz). AML metodika v rámci celého světa vychází z doporučení Financial Action Task Force (FATF) https://www.fatf-gafi.org, což je mezivládní organizace. Touto metodikou se řídí 187 států, přičemž 37 států a dvě mezinárodní organizace (EU a Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu) jsou plnoprávní členové. Zbývající státy jsou sdruženy v několika přidružených regionálních orgánech (např. Asia/Pacific Group on Money Laundering, Caribbean Financial Action Task Force, Task Force on Money Laundering in Central Africa a další). FATF bylo založeno v roce 1989 na summitu G7 v Paříži s cílem bojovat proti rostoucímu problému praní špinavých peněz. V roce 2001 po útocích teroristů 9. září na USA byl mandát této organizace rozšířen o boj proti financování terorismu.

V rámci EU je přidruženou regionální organizací Výbor expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu Rady Evropy (známý jako MONEYVAL) https://www.coe.int/en/web/moneyval. Výbor MONEYVAL provádí vzájemná hodnocení jednotlivých členských států a vydává doporučení na změny legislativy, a to jak evropské, tak národní. Hodnocení probíhá periodicky, poslední v ČR proběhlo v roce 2018.

Základním právním předpisem EU v oblasti AML je Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (AML směrnice). Poslední významná novela této směrnice se označuje jako pátá AML směrnice [Směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2018/843].

V České republice do 31. srpna 2008 platil zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, který se na účetní vztahoval od 1. září 2004. Tento zákon byl 1. září 2008 nahrazen zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon), který je platný doposud, byť byl již pětadvacetkrát novelizován. Dalšími právními předpisy, které se vztahují k AML povinnostem účetních, jsou zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, zákon č. 1/2023 Sb., sankční zákon, zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, a zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů.

Dle doporučení FATF i dle AML směrnice musí zřídit každý stát samostatnou finanční zpravodajskou jednotku, která řeší AML problematiku v daném státě, včetně přijímání oznámení a následném podávání trestných oznámení. V České republice je jako finanční zpravodajská jednotka zřízen Finanční analytický úřad (FAÚ) https://fau.gov.cz/ se sídlem ve Washingtonově ulici v Praze. Mezi činnosti FAÚ patří i vydávání metodických pokynů https://fau.gov.cz/metodicke-pokyny, které podrobně vysvětlují některá ustanovení AML zákona.

Důležitým právním předpisem, který je potřeba v souvislosti s AML znát, je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Přece jenom praní špinavých peněz je až sekundární činnost, která navazuje na primární činnost, kterou je spáchání trestného činu.

2. MEZINÁRODNÍ A VNITROSTÁTNÍ SANKCE

Protože AML zákon užívá pojem mezinárodní sankce, tak je nutné definovat mezinárodní (a vnitrostátní) sankce. Mezinárodní sankce se v ČR řídí zákonem o provádění mezinárodních sankcí, vnitrostátní sankce pak sankčním zákonem. Důležitým prvkem v oblasti mezinárodních sankcí jsou především sankční seznamy OSN, EU a ČR. Na sankčních seznamech jsou uváděny fyzické a právnické osoby, na které jsou uvaleny sankce. Dále jsou sankce uvaleny na některé činnosti a dodávky poskytované určitým osobám nebo do určitých států či území. V EU jsou mezinárodní sankce ukládány rozhodnutími Rady EU.

I činnost účetních je mezinárodními sankcemi dotčena dle čl. 1 k Rozhodnutí Rady 2014/512/SZBP ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině. Dle tohoto ustanovení nesmí být poskytnuty účetnické služby (audit a daňové poradenství) přímo či nepřímo vládě Ruska a právnickým osobám, subjektům nebo orgánům usazeným v Rusku s účinností od 3. června 2022. Toto omezení se nevztahuje na účetnické služby poskytované pro fyzické osoby, kteří jsou občany Ruska.

Důležitější ve vztahu k AML povinnostem je nutnost vědět, zda konkrétní osoba je uvedena na sankčním seznamu. Procházet všechny sankční seznamy by bylo velmi náročné (jenom sankčních seznamů vůči Rusku a Bělorusku je několik). Z tohoto důvodu funguje pro potřeby EU sankční mapa na webové adrese https://www.sanctionsmap.eu. Pod mapou světa (na které jsou barevně odlišeny státy, ve kterých jsou na některé osoby uvaleny sankce) je pole pro vyhledávání. Do tohoto pole je možné zadat i jméno fyzické osoby.

Mezinárodní sankce jsou uvaleny jen na občany některých států, není proto nezbytně nutné v sankční mapě lustrovat všechny osoby. Konkrétně se jedná o tyto státy: Afghánistán, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Burundi, Guatemala, Guinea, Guinea-Bissau Haiti, Irák, Írán, Jemen, Jižní Súdán, KLDR, Konžská demokratická republika, Libanon, Libye, Mali, Moldavsko, Myanmar, Niger, Nikaragua, Rusko, Somálsko, Středoafrická republika, Súdán, Sýrie, Tunisko, Turecko, Ukrajina, Venezuela, Zimbabwe.

Vnitrostátní sankční seznam komfort webové aplikace neposkytuje. Celý sankční seznam je zveřejněn na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/sankcni_politika/sankcni_seznam_cr/vnitrostatni_sankcni_seznam.html ve formátu XLSX nebo PDF. Výhodou je, že obsahuje jen několik málo osob (např. společnost Voice of Europe s.r.o.).

3. PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ V PRAXI

AML zákon označuje jako praní špinavých peněz jednání sledující zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem. Praní špinavých peněz je tedy až druhotnou činností, která následuje po primární činnosti – po spáchání trestného činu, který má za následek ekonomickou výhodu (většinou nabytí nebo nepozbytí peněz).

Praní špinavých peněz není žádnou novinkou. Dokonce se objevilo v československém filmu z roku 1970 Na kolejích čeká vrah (v hlavních rolích Jiří Sovák a Jaromír Hanzlík). Hlavní zápletkou tohoto filmu byla krádež bankovek z poštovního vozu. Všechny bankovky měly označení série CL. Protože tyto bankovky byly jednoduše identifikovatelné, tak je pachatelé museli „vyprat“ – tedy vyměnit za bankovky jiných sérií. Z toho důvodu nakupovali v autobazarech ojeté automobily, které za několik dnů prodali zase v jiném autobazaru. Utratili větší množství bankovek CL a při prodeji získali bankovky jiných sérií.

V dnešní době se můžeme setkat s nákupem a prodejem nemovitostí, a to i se ztrátou. Nebo naopak při obchodech dochází ke „zbytečnému“ zdanění. Při praní špinavých peněz je běžné, že pachateli zůstane jen 25 až 50 % prostředků získaných z trestné činnosti. Zbytek je použit na zdanění a další platby spojené s praním těchto prostředků.

V případě uplácení se velmi často využívá metoda fiktivní fakturace. Např. osoba, která přijímá úplatek, vystaví fakturu osobě, která uplácí. Platbu příjemce úplatku zahrne do svého daňového přiznání jako příjem z podnikání, ale ve skutečnosti uplácejícímu žádnou službu neposkytl. Z úplatku je zaplacena daň (včetně zdravotního a sociálního pojištění) a úplatek je touto cestou legalizován jako příjem z podnikání.

Dalším příkladem praní špinavých peněz je vylákání peněžních prostředků a prostřednictvím bílých koní jejich uložení na jiný účet. Bílý kůň vybírá peníze z bankomatu a vkládá je na jiný účet nebo je směňuje za kryptoměny. Z každého výběru si část peněz nechává. Ve spoustě případů ani bílý kůň netuší, že pomáhá páchat závažnou trestnou činnost.

Praní špinavých peněz může vypadat i mnohem méně sofistikovaně. Např. pokud podnikatel má příjmy „na černo“ a takto získané peněžní prostředky vkládá do svého podnikání jako vklad podnikatele. V podnikání je utratí a vygeneruje z nich jiné příjmy (které v lepším případě řádně zdaní, v horším případě se bude jednat opět o příjmy nezdaněné). Protože zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby o více než 100 tis. Kč (tedy nezdaněný příjem OSVČ ve výši cca 300 tis. Kč) je trestným činem, tak následná „maskovací“ činnost je praním špinavých peněz ve smyslu AML zákona.

Samozřejmě jsou činnosti i mnohem sofistikovanější. Dobrým a pro účetního naprosto nezbytným zdrojem příkladů praní špinavých peněz je Národní hodnocení rizik. Toto Národní hodnocení rizik vydává FAÚ. Na webových stránkách FAÚ https://fau.gov.cz/informace-o-druhem-kole-narodniho-hodnoceni-rizik je zveřejněna veřejná část Národního hodnocení rizik. Mnohem důležitější je neveřejná verze, o kterou může požádat jakákoliv povinná osoba, tedy i účetní. Návod na její získání je opět na webových stránkách FAÚ https://fau.gov.cz/neverejne-verze-nra-pro-povinne-osoby.

4. FINANCOVÁNÍ TERORISMU

Financování terorismu je v AML zákoně označeno jako shromažďování nebo převod majetku s vědomím, že bude použit nebo napomůže k teroristickým trestným činům, podpoře nebo propagaci terorismu, k podpoře, odměně nebo odškodnění teroristů a jejich blízkých a k financování šíření zbraní hromadného ničení.

V ČR máme jediného teroristu (Jaromíra Baldu, který skácel stromy před jedoucí vlaky). V jeho případě by bylo možné odškodnění – např. dar od jiné osoby, jako odškodnění za pobyt ve vězení. To by bylo financování terorismu.

Klient účetního, který obchoduje s partnerem např. na Blízkém východě, může skrytě financovat zahraniční terorismus. Vždy je možné, že výrobky (česká firma je dodavatel) nebo peníze (česká firma je odběratel) končí v rukou nějakých teroristů. Rizikové jsou především neziskové organizace. Je možné zneužít veřejné sbírky k financování terorismu. Např. sbírka na pomoc zraněným na Blízkém východě byla zneužita k výběru peněžních prostředků pro teroristy. Neziskové organizace nemají jasný zdroj příjmů (dary od anonymních osob) a mohou mít nejasný nebo zastřený účel, na který shromažďují prostředky.

Dalších několik příkladů financování terorismu lze najít v Národním hodnocení rizik.

5. PODEZŘELÝ OBCHOD

Podezřelým obchodem se rozumí obchod uskutečněný za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření, že v obchodu užité prostředky jsou určeny k financování terorismu, nebo že obchod jinak souvisí nebo je spojen s financováním terorismu, anebo jiná skutečnost, která by mohla takovému podezření nasvědčovat. Mezi skutečnosti nasvědčující podezřelému obchodu jsou především:

1. klient provádí výběry nebo převody na jiné účty bezprostředně po hotovostních vkladech,
2. během jednoho dne nebo ve dnech bezprostředně následujících uskuteční klient nápadně více peněžních operací, než je pro jeho činnost obvyklé,
3. počet účtů zřizovaných klientem je ve zjevném nepoměru k předmětu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům,
4. klient provádí převody majetku, které zjevně nemají ekonomický důvod, anebo provádí složité nebo neobvykle objemné obchody,
5. prostředky, s nimiž klient nakládá, zjevně neodpovídají povaze nebo rozsahu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům,
6. účet je využíván v rozporu s účelem, pro který byl zřízen,
7. klient vykonává činnosti, které mohou napomáhat zastření jeho totožnosti nebo zastření totožnosti skutečného majitele,
8. klientem nebo skutečným majitelem je osoba ze státu, který nedostatečně nebo vůbec neuplatňuje opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,
9. povinná osoba má pochybnosti o pravdivosti získaných identifikačních údajů o klientovi, nebo
10. klient odmítá podrobit se kontrole nebo odmítá uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná.

Zcela nejzásadnější (a nejčastější) jsou případy uvedené pod písmeny d) a e). Tedy, že klient provádí obchody, které nemají žádný ekonomický smysl, nebo že jeho majetek významně převyšuje jeho minulé příjmy.

Podezřelým obchodem je vždy situace, v níž

1. klientem, osobou ve vlastnické nebo řídící struktuře klienta, skutečným majitelem klienta, osobou jednající za klienta nebo osobou, která se jinak podílí na obchodu a je povinné osobě známa, je osoba, vůči níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, nebo
2. předmětem obchodu je nebo má být zboží nebo služby, vůči nimž Česká republika uplatňuje sankce podle zákona o provádění mezinárodních sankcí.

K podezřelým obchodům se vrátíme v části Oznamování podezřelého obchodu.

6. AML POVINNOSTI

Účetní podnikající na základě příslušného živnostenského oprávnění je ve smyslu AML zákona jednou z tzv. povinných osob. AML zákon nedělá rozdíly mezi účetní podnikající fyzickou osobou (dále jen „účetní OSVČ“) a mezi právnickou osobou podnikající v oblasti účetnictví (dále jen „účetní společnost“). Proto i v dalším textu pojem „účetní“ znamená jak účetní OSVČ, tak účetní společnost. Další povinné osoby jsou banky, pojišťovny, auditoři, daňoví poradci, zastavárny, realitní makléři, notáři a advokáti při úschově peněz.

Různé typy povinných osob dle AML zákona mají různé povinnosti. Největší míru zatížení povinnostmi nesou banky. Účetní v tomto směru mají povinností méně, ale nejsou od žádné zásadní povinnosti osvobozeni. Práce účetních je velmi podobná s prací daňových poradců či auditorů, ale povinnosti mají nepatrně jiné, a to především z důvodu, že účetní nemají zákonem nařízenou mlčenlivost, ani nejsou sdruženi v profesní komoře zřízené ze zákona.

Povinnosti lze rozdělit do tří základních kategorií – preventivní, represivní a správní. Preventivní povinnosti lze rozdělit na vnitřní a vnější. Vnitřní musí povinná osoba plnit obecně, vnější ve vztahu ke klientovi.

Každý účetní si musí uvědomit zda, kdy a čí interní procesy pro splnění AML povinností musí plnit. Účetní OSVČ i účetní společnosti jsou povinnou osobou od okamžiku zahájení podnikání na základě živnostenského oprávnění k provozování živnosti Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Pokud někdo má toto živnostenské oprávnění, ale jako účetní nepodniká, tak není povinnou osobou. Pokud účetní nemá živnostenské oprávnění, ale je zaměstnancem jiné účetní (či daňového poradce), tak musí dodržovat všechny interní procesy svého zaměstnavatele. Pokud účetní OSVČ sice má živnostenské oprávnění, ale pracuje pouze na vedení účetnictví pro klienty jiné účetní či daňového poradce (externista), tak musí dodržovat všechny interní procesy svého odběratele prací (účetního či daňového poradce, kterému „fakturuje“). Poslední variantou je, že účetní OSVČ je současně většinovým společníkem účetní společnosti. V tomto případě musí být nastavení interních procesů ke splnění povinností obou povinných osob shodné.

Zjednodušeně řečeno – účetní dodržuje interní procesy té povinné osoby (účetní či daňový poradce), která má uzavřenu smlouvu s klientem na vedení účetnictví či účetní poradenství (případně na daňové poradenství). Za nedodržování AML povinností mohou být uděleny odrazující sankce.

6.1. Vnitřní preventivní AML povinnosti

6.1.1. Kontaktní osoba

První povinností pro účetní je určit kontaktní osobu. Kontaktní osobou může být účetní OSVČ, člen statutárního orgánu účetní společnosti nebo zaměstnanec účetní.

Předmětem činnosti kontaktní osoby je podávání oznámení podezřelého obchodu a zajišťování průběžného styku s FAÚ. Pokud kontaktní osoba je zaměstnanec účetní společnosti, tak mu zaměstnavatel musí zajistit možnost přímé komunikace s členem statutárního a dozorčího orgánu.

Určení kontaktní osoby se provádí v písemné formě – určuje jí buď účetní OSVČ, nebo člen statutárního orgánu účetní společnosti.

Je vhodné, aby kontaktní osobou byla v případě účetní OSVČ přímo tato podnikající fyzická osoba a v případě účetní společnosti to byl člen statutárního orgánu (nejlépe ten samý, který je pověřenou osobou).

6.1.2. Pověřená osoba

Pověřenou osobou účetní OSVČ je tato fyzická osoba. Nemůže to být nikdo jiný. Pověřená osoba účetní společnosti, která má jen jediného člena statutárního orgánu, je tento jediný člen statutárního orgánu. Opět to nemůže být nikdo jiný.

V případě, že účetní společnost má více členů statutárního orgánu, tak musí jednoho z nich pověřit jako pověřenou osobu.

Pověřená osoba zajišťuje plnění povinností vyplývající z AML zákona. Vzhledem k tomu, že pověřená osoba musí zastřešovat celou AML problematiku povinné osoby, tak musí být znalá AML problematiky.

6.1.3. Strategie a postupy

Každá povinná osoba musí při plnění AML povinností zavést a uplatňovat odpovídající strategie a postupy vnitřní kontroly a komunikace ke zmírňování a účinnému řízení rizik legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu identifikovaných v hodnocení rizik (dále jen „strategie a postupy“). Pro účetní však neplatí povinnost písemného vypracování systému vnitřních zásad, který obsahuje zásady, postupy a kontrolní opatření k naplnění AML povinností. V případě účetních OSVČ bez zaměstnanců a bez dalších spolupracujících osob není ani objektivně možné stanovit postupy komunikace, protože se jedná jen o jednu fyzickou osobu (která sama se sebou nekomunikuje). U všech ostatních účetních je vhodné strategie a postupy zpracovat písemně, a to například formou vnitřní směrnice. Má to dva zásadní důvody. Svým zaměstnancům a externistům nemusí účetní ...