Úvod do problematiky insolvenčního řízení

Mgr. Jáchym Oswald, nar. 1982, je od roku 2014 soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem – obchodní úsek. Je lektor v oblasti dluhového poradenství se zaměřením na insolvenční právo a věnuje se přednáškové činnosti pro insolvenční správce, advokáty, neziskové organizace atp.,  Článek prošel recenzním řízením redakční rady.

Dnešní doba před každého z nás staví nové problémy a výzvy, kterým se chtě – nechtě musíme postavit čelem, jinak by náš život ztratil smysl. Výzev a problémů nás v posledních dvou letech potkalo opravdu nepřeberné množství: počínaje několika vlnami onemocnění způsobené virem SARS-CoV-2, doprovázené někdy nezbytnými, někdy zcela zbytečnými vládními opatřeními přijatými v boji proti celosvětové pandemii, navazující ruskou agresi zaměřenou vůči Ukrajině a s tím částečně související dramatické zvýšení cen tolik potřebných energií, a konče nekonečnou inflací. Mnohé z nich mají pro podnikající subjekty společné (a mnohdy jediné) řešení, kterým je insolvence. V následujícím příspěvku se budu snažit přiblížit dva nejčastější způsoby řešení úpadku, kterými jsou konkurz a reorganizace.

Základní pojmy

Pro začátek je nezbytné si vysvětlit několik základních pojmů, bez jejichž znalosti by každý z nás byl na insolvenčním poli zcela ztracen:

Insolvenční řízení – soudní řízení, v němž se pod dohledem soudu řeší dlužníkův úpadek.

Insolvenční rejstřík – volně bezplatně přístupný elektronický systém (rejstřík) shromažďující informace o všech zahájených insolvenčních řízeních. 

Insolvenční soud – věcně a místně příslušný soud, před nímž probíhá insolvenční řízení (všechny krajské soudy, vč. obou soudů odvolacích a soudu dovolacího).

Insolvenční správce – fyzická nebo právnická osoba (v. o. s.), jež má dispoziční oprávnění k majetku dlužníka, tj. od určitého okamžiku je osobou oprávněnou nakládat s majetkovou podstatou dlužníka.

Majetková podstata – veškerý majetek, který k rozhodnému dni náleží dlužníku a který slouží k uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů.

Incidenční spor – soudní spor vyvolaný v rámci probíhajícího insolvenčního řízení (probíhá vždy v závislosti na konkrétním insolvenčním řízení), o kterém tak stanoví insolvenční zákon, a v němž se řeší buď otázka týkající se přihlášené pohledávky, nebo otázka spojená s majetkem dlužníka.

Přihláška pohledávky – procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje svoje práva na uspokojení své pohledávky v konkrétním insolvenčním řízení.

Zajištěný věřitel – věřitel, jehož pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení je zajištěna majetkem (zástavním či zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva apod.), který náleží do majetkové podstaty.

Úpadek

Společným jmenovatelem všech insolvenčních dlužníků je úpadek, což je situace, do níž se každý z dlužníků dostává na základě jiných skutečností (druhotná platební neschopnost, malá poptávka po vlastních výrobcích či nabízených službách, velká konkurence v oboru, vysoké provozní náklady, špatné manažerské vedení apod.) a okolností (protipandemická opatření, vysoké ceny energií apod.). Úpadek je pak definován jako stav, v němž má dlužník více věřitelů (nejméně dva) a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit (všechny tři podmínky musí být splněny současně). Ohledně neschopnosti plnit své peněžité závazky pak platí, že k tomu dochází v zásadě ve třech situacích: 1. dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo 2. je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo 3. není možné dosáhnout upokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku exekucí, nebo 4. dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy majetku, závazků, zaměstnanců a listiny dokládající úpadek. Úpadek u dlužníka-právnické osoby je pak dán také tehdy, pokud je předlužen, přičemž o předlužení jde tehdy, pokud má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku Ust. § 3 insolvenčního zákona (dále jen I. Z.). Skutečnosti prokazující úpadek dlužníka je třeba tvrdit a doložit v insolvenčním návrhu, který je podáván buď samotným dlužníkem v případě dlužnických návrhů, nebo některým z dlužníkových věřitelů v insolvenčním návrhu, k věcně a místně příslušnému soudu. Od 01. 07. 2017 Novela ust. § 108 odst. 1 I. Z., provedená zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. pak v případě insolvenčních návrhů podávaných na dlužníky-právnické osoby platí zákonná povinnost složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč nejpozději při podání návrhu samotného (v praxi je záloha zasílána předem na speciální účet insolvenčního soudu). Pokud insolvenční návrh směřující proti právnické osobě podává některý z dlužníkových věřitelů, jež vede účetnictví nebo daňovou evidenci, je tento navrhovatel k prokázání své pohledávky vůči dlužníku povinen doložit buď uznání pohledávky dlužníkem s jeho ověřeným podpisem, nebo vykonatelné rozhodnutí, nebo notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti, nebo exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, nebo potvrzení (auditora, soudního znalce nebo daňového poradce), že navrhovatel o pohledávce účtuje.   

Zahájení insolvenčního řízení

Insolvenční řízení se zahajuje vždy na návrh podaný buď samotným dlužníkem, či některým z jeho věřitelů. Před samotným zveřejněním věřitelského návrhu v insolvenčním rejstříku pak insolvenční soud (neveřejně) posoudí, zda se v konkrétním případě nejedná o zjevně bezdůvodný insolvenční návrh (pohledávka navrhujícího věřitele se v insolvenčním řízení neuspokojuje, jedná se o opakované podání insolvenčního návrhu vůči stejnému dlužníku, jedná se o zjevné zneužití práv věřitele na úkor dlužníka či nejpozději při podání návrhu nebyla složena povinná záloha). Pokud soud zjistí některé z výše uvedených provinění, insolvenční řízení nezahajuje, v insolvenčním rejstříku není podaný návrh zveřejněn a řízení probíhá tzv. utajeně pouze mezi dlužníkem a navrhovatelem, přičemž dochází ze strany insolvenčního soudu k odmítnutí návrhu (jiná možnost není ze zákona přípustná) Ust. § 100a I. Z. a § 128a I. Z..

V případě podání insolvenčního návrhu samotným dlužníkem je třeba tvrdit a doložit existenci úpadku dlužníka, což by v konkrétních případech nemělo činit odpovědným statutárním orgánům problémy, neboť pokud tito postupují v souladu se zásadou péče řádného hospodáře a znají dokonale účetnictví, ekonomický stav dlužníka, aktuální stav a vývoj na obchodním poli, v němž se dlužník pohybuje, měli by být dokonale seznámeni s finanční kondicí dlužníka, ev. se stavem jeho zadlužení, a případně včas a bez zbytečného odkladu odhalit úpadkovou situaci dlužníka a tuto situaci řešit podáním insolvenčního návrhu. Jedině tímto postupem se (v případě již beznadějné úpadkové situace dlužníka) mohou vyhnout případnému sankčnímu postihu z titulu odpovědnosti statutárního orgánu za škodu nebo jinou újmu, kterou by nesplněním své povinnosti včas podat insolvenční návrh věřitelům dlužníka způsobili Ust. § 98 I. Z. a § 99 I. Z..

Samotný insolvenční návrh pak musí splňovat dvě základní podmínky, povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Povinnost tvrzení (úpadku) je v zásadě splněna tím, že dlužník v návrhu popíše svůj aktuální stav, příčinu úpadkové situace, přesně vyčíslí stav svých závazků s uvedením počtu svých věřitelů ke dni podání návrhu, zároveň se vyjádří (popíše) majetek, jež vlastní (vč. hmotného, nehmotného majetku, pohledávek, akcií apod.) a uvede počet svých zaměstnanců. Povinnost důkazní je pak naplněna zejména přílohami přiloženými k vlastnímu insolvenčnímu návrhu (zejména povinnými seznamy majetku, závazků, seznamem zaměstnanců a listin dokládající samotný úpadek dlužníka) Ust. § 103 a 104 I. Z.. Z listin dokládajících úpadek by mělo zcela jasně vyplývat, že dlužník má závazky po lhůtě splatnosti nejméně vůči dvěma věřitelům, a tyto závazky není schopen uhradit. Celkový obraz o finanční situaci dlužníka si pak insolvenční soud sestaví ze všech předložených listin a z tvrzení obsažených v návrhu.

V případě insolvenčního návrhu podávaného věřitelem dlužníka pak nejen insolvenční zákon, ale i přiléhavá judikatura Např. usnesení NSČR ze dne 21. 12. 2011, č. j. 29 NSČR 14/2011-A, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ...