Vnitropodniková směrnice upravující časové rozlišení nákladů a výnosů

Časové rozlišení je jeden z nástrojů, pomocí kterých v účetnictví provádíme zaúčtování nákladů a výnosů do období, v kterém vznikly. Je vyžadováno § 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen zákon):

Paragraf 3 odst. 1: „Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (dále jen „účetní období“); není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami (§ 4 odst. 8); přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí.

Odkaz na tento paragraf není sice uveden v § 13b odst. 4 zákona, který uvádí paragrafy zákona netýkající se jednoduchého účetnictví, přesto lze tvrdit, že v tomto účetnictví se neprovádí časové rozlišení, protože se v něm neúčtuje podvojnými zápisy.

Vyhláška č. 500/2002 Sb. (dále jen vyhláška) v § 13 odst. 2 pro aktiva a v § 19 odst. 2 pro pasiva stanoví pravidlo, dle kterého hlediskem pro účtování a vykazování účetních případů časového rozlišení je skutečnost, že jsou v okamžiku jejich účtování současně známy jejich účel (věcné vymezení), částka a období, kterých se týkají.

Pro jednoduché pochopení, kdy je třeba použít časové rozlišení, se uvádělo, že pokud je nám známo, jaká událost se stala, kdy se stala a kolik to stálo, pak použijeme časové rozlišení. Jestliže je nám sice známo co se stalo a kdy, ale nevíme za kolik, pak jde o dohadnou položku. A konečně, pokud se pouze domníváme, že se něco může stát a nevíme ani kdy a ani za kolik, pak jde o rezervu.

Odpisování dlouhodobého majetku je též formou časového rozlišení. Protože ale jde o rozložení nákladů na pořízení dlouhodobého majetku, u kterého je k vyjádření jeho postupného opotřebení používáno slovo „odpis“. Pojem „časové rozlišení“ se používá u provozních či finančních nákladů či výnosů. V některých případech je ale obtížné, obzvláště u nehmotného majetku, určit, zda provést časové rozlišení nákladů nebo považovat uskutečněný výdaj za pořízení dlouhodobého majetku a odpisovat.

Dále je třeba věnovat pozornost definicím uvedeným v § 19 odst. 7 zákona:

„Informace v účetní závěrce musí být spolehlivé, srovnatelné, srozumitelné a posuzují se z hlediska významnosti. Informace se považuje za spolehlivou, jestliže splňuje požadavek § 7 odst. 1 a je-li úplná a včasná. ...