V České republice je v daňovém řízení dvoustupňové rozhodování, kdy lze (až na výjimky) podat odvolání. Pokud půjde o odvolání proti rozhodnutí správce daně, tak o odvolání rozhoduje Odvolací finanční ředitelství. Nejčastějším případem, kdy daňový subjekt podává odvolání, je situace nesouhlasu s platebním výměrem, a to obvykle s dodatečným platebním výměrem, který je výsledkem daňové kontroly. Samotný proces daňové kontroly může trvat řadu měsíců, případně i let. Daňový subjekt by však měl být také srozuměn se skutečností, že i odvolací řízení je často procesem na několik mnoho měsíců. Lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání však není zákonem stanovena, ale je upravena ve správním pokynu Ministerstva financí. De facto maximem pro daňovou kontrolu a odvolací řízení je lhůta pro stanovení daně, která je pro danou daň a zdaňovací období relevantní.
Tento článek se zabývá délkou odvolacího řízení a souvisejícími aspekty a obsahuje také vybrané judikáty Nejvyššího správního soudu.
1. Pravidla pro odvolání
Řádný opravný prostředek ve formě odvolání je obsažen také v daňovém řízení. Právní úprava je pak soustředěna do § 109 až § 116 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“).
Příjemce rozhodnutí se pak může odvolat proti rozhodnutí správce daně, pokud zákon nestanoví jinak. Odvolání se podává u správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno a musí být podáno do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Podle speciálních pravidel může být lhůta pro podání odvolání kratší, jako například u odvolání proti rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH. Odvolání v daňovém řízení nemá obecně odkladný účinek, pokud zákon nestanoví jinak, ale z hlediska úhrady je zde stanovena náhradní lhůta splatnosti. Po celou dobu odvolacího řízení, tedy do doby, než je rozhodnutí o odvolání vydáno, může odvolatel odvolání měnit, doplňovat nebo vzít zpět.
V § 113 daňového řádu je upraven postup prvostupňového správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, takto:
Související předpisy SZČR