Mateřská a rodičovská dovolená je důležitá etapa v životě některých zaměstnankyň a zaměstnanců. Jedná se o důležité překážky v práci na straně zaměstnance a s nimi se setká snad každý zaměstnavatel. Z těchto překážek plynou ale práva i povinnosti jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele. Je důležité si uvědomit, jaké jsou mezi těmito překážkami rozdíly, kdy se může zaměstnankyně nejdříve vrátit zpět do práce a na co si musí dát zaměstnavatel pozor.
Očekávaný přírůstek do rodiny je vždy radostnou událostí. Nastávající maminka musí však kromě pořizování výbavičky také vyřešit nezbytnou administrativu spojenou s odchodem na mateřskou dovolenou.
Z pohledu zákoníku práce je mateřská a rodičovská dovolená důležitou osobní překážkou v práci na straně zaměstnance. Řeší je § 195–198 zákoníku práce.
Mateřská dovolená
Délka mateřské dovolené
Podle § 195 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnankyni náleží mateřská dovolená v délce 28 týdnů, pokud porodila dvě a více dětí, pak 37 týdnů. Zaměstnankyně se může rozhodnout, kdy na mateřskou dovolenou nastoupí, nejdříve na ni ale může nastoupit 8 týdnů před očekávaným dnem porodu, nejpozději však 6 týdnů před datem porodu.
Zároveň platí, jak uvádí odst. 3 téhož paragrafu, že „vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, přísluší mateřská dovolená ode dne jejího nástupu až do uplynutí doby stanovené v odstavci 1. Vyčerpá-li však zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů z jiného důvodu, přísluší jí mateřská dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22 týdnů, popřípadě 31 týdnů, jde-li o zaměstnankyni, která porodila zároveň 2 nebo více dětí“.
Poznámka:
Je důležité nezaměňovat mateřskou dovolenou jako překážku v práci z pohledu zákoníku práce s výplatou peněžité pomoci v mateřství, která se řídí zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Mateřskou dovolenou může zaměstnankyně čerpat v plné délce, ale může se do práce vrátit i dříve, přičemž za určitých podmínek může i nadále pobírat peněžitou pomoc v mateřství. Zákoník práce v § 195 odst. 5 uvádí, že „mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu“.
Nástup na mateřskou dovolenou
Před nástupem na mateřskou dovolenou zaměstnankyně oznámí tuto skutečnost zaměstnavateli. V zákoně ale není uvedeno, že tak musí učinit předem. Pokud zaměstnankyně splňuje podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství, předá zaměstnavateli formulář s názvem Žádost o peněžitou pomoc v mateřství, kterou jí vydá její gynekolog. Zaměstnavatel tuto žádost postoupí příslušné OSSZ.
Výše peněžité pomoci v mateřství činí 70 % denního vyměřovacího základu.
Poznámka:
Nárok na peněžitou pomoc v mateřství má zaměstnankyně, která splňuje následující podmínky:
- musí být v době nástupu na dávku nemocensky pojištěna (tj. z příjmu ze zaměstnání je odváděno pojistné na sociální zabezpečení), nebo musí trvat ochranná lhůta ze skončeného nemocenského pojištění,
- být nemocensky pojištěna minimálně 270 dnů v posledních dvou letech před nástupem na tuto dávku (to je zhruba 9 měsíců nemocenského pojištění v rozložení dvou let).
Přičemž druhá podmínka je splněna i v případě, že se jedná o více zaměstnavatelů v průběhu dvou let.
Nárok na mateřskou dovolenou má i zaměstnankyně, která u zaměstnavatele pracuje na některou z dohod konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti), pokud splňuje výše uvedené podmínky.
A co otec dítěte?
Zákoník práce se otcovské dovolené věnuje pouze krátce, ...
Související předpisy SZČR
Souhlas s využíváním cookies
Vlastní nastavení cookies