Náhrady mzdy při DPN za prvních 14 dní pro rok 2020

Tak, jako každým rokem se mění i na rok 2020 redukční hranice, které slouží pro výpočet dávek nemocenského pojištění a v neposlední řadě i k výpočtu náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti. Tento článek má za úkol připomenout algoritmus výpočtu náhrad při dočasné pracovní neschopnosti a také povinnosti, ale i práva zaměstnavatele při event. kontrolách práce neschopného zaměstnance za prvních 14 dnů jeho nemoci.

Základní právní ustanovení pro poskytování náhrad v nemoci:

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce:

• Ustanovení § 351–362 Průměrný výdělek
• Ustanovení § 115 odst. 3 Mzda, náhradní volno náhrada mzdy za svátek
• Ustanovení § 135 odst. 1 Plat nebo náhradní volno za práci ve svátek
• Ustanovení § 192, 193 a 194 Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti při dočasné pracovní neschopnosti, karanténě

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

Náhrada náleží zaměstnanci za jeho směny – pracovní dny (hodiny), a to:

1. jen ze zaměstnání (účasti na nemocenském pojištění – pracovní poměr, dohody o pracovní činnosti), ust. § 6 zák. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,
2. není-li vyčerpána podpůrčí doba pro výplatu nemocenského, tj. 380 kalendářních dnů, (ust. § 26 zák. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění),
3. byl uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa,
4. jen za dobu trvání pracovního poměru,
5. zaměstnanec si nepřivodil dočasnou pracovní neschopnost úmyslně.

Náhrada nenáleží zaměstnanci:

1. v době, kdy mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu poskytnuté zaměstnanci na jeho žádost (neplacené volno), pokud pracovní neschopnost nevznikla přede dnem nástupu na pracovní volno bez náhrady mzdy,
2. v době stávky,
3. kdy je zaměstnanec ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, a to i tehdy, kdy právo na náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti vzniklo před touto skutečností.

Výše redukčních hranic pro výpočet dávek nemocenského pojištění a poskytování náhrady při dočasné pracovní neschopnosti za prvních 14 dnů s účinností od 1. 1. 2020

Nové redukční hranice od 1. 1. 2020 pro stanovení náhrady mzdy jsou stanoveny tak jako v uplynulém roce na jednu odpracovanou hodinu, z vypočteného průměrného výdělku zaměstnance za předchozí čtvrtletí.

Tyto redukční hranice jsou stanoveny z redukčních hranic pro nemocenské pojištění. Redukční hranice stanovené pro účely nemocenského pojištění jsou uvedeny v ustanovení   § 21 a § 22 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

Pro rok 2020 je výpočet stanoven takto:

S účinností od 1. 1. 2020 jsou stanoveny následující údaje o všeobecném vyměřovacím základu a z ní plynoucí redukční hranice pro výpočet důchodu v roce 2020, tj. údaje účinné od 1. 1. 2020, kdy všeobecný vyměřovací základ pro rok 2020 činí 32 510 Kč (pro rok 2019 je to 30 156 Kč) a koeficient pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu pro rok 2020 ve výši 1,0715 (pro rok 2019 je koeficient 1,0843), kdy se z násobku stanoví 1/30 ze všeobecného vyměřovacího základu.

V roce 2020 je samotný výpočet denních redukčních hranic následující:

Všeobecný vyměřovací základ 32 510 Kč × 1,0715 : 30 = 1 161 Kč/den

• první redukční hranice pro nemocenské: 1 161 Kč den (rok 2019 je to 1 090 Kč),
• druhá redukční hranice činí 1,5násobek částky první RH, tj. 1 742 Kč (pro rok 2019 je to 1 635 Kč),
• třetí redukční hranice činí 3násobek částky první RH, tj. 3 483 Kč (pro rok 2019 je to 3 270 Kč)

Redukční hranice pro zjištění náhrady mzdy za prvních 14 kalendářních dnů se zjistí vynásobením shora uvedených redukčních hranic koeficientem 0,175, kdy zjištěnou redukční hodinovou hranici zaokrouhlíme na haléře směrem nahoru.

První RH pro náhradu mzdy: 1 161 Kč × 0,175 = 203,18 Kč

Rok 2019: 1 090 Kč × 0,175 = 190,75 Kč

Druhá RH pro náhradu mzdy: 1 742 Kč × 0,175 = 304,85 Kč

Rok 2019: 1 635 Kč × 0,175 = 286,13 Kč

Třetí RH pro náhradu mzdy: 3 483 Kč × 0,175 = 609,53 Kč

Rok 2019: 3 270 Kč × 0,175 = 572,25 Kč

Jak z uvedeného vyplývá, jedná se o redukční hranice hodinové.

Když známe tyto redukční hodinové hranice, ze kterých vycházíme pro výpočet náhrady v nemoci, budeme zjišťovat „klasický průměrný hodinový výdělek“ z rozhodného období, nejčastěji předchozího čtvrtletí před vznikem dočasné pracovní neschopnosti, ve smyslu § 351–362 zákoníku práce, kdy tento průměrný výdělek dosadíme do uvedených hodinových redukčních hranic.