Nedbalost a lehkomyslnost při práci

Obsah:

• Úvodem
• Co je a co není porušení pracovní kázně
• Základní povinnosti zaměstnanců
• Další povinnosti zaměstnanců
• Dodržování předpisů BOZP
• Základní povinnosti vedoucích zaměstnanců
• Výkon jiné výdělečné činnosti
• Pracovní řád
• Ochrana majetku zaměstnavatele
• Stupeň intenzity porušení povinností zaměstnancem
• Používání telefonů a elektronické pošty zaměstnavatele
• Kamery
• Lehkomyslnost zaměstnance a pracovní úraz
• Závěrem

Úvodem

V našem dnešním článku se budeme zabývat problematikou nedbalosti a lehkomyslnosti při práci, v praxi často označovanou jako porušení pracovní kázně na pracovišti. Podíváme se však na ni z několika úhlů pohledu, které v běžném pracovněprávním životě navozují zdání nedbalého přístupu k práci a lehkomyslného jednání ze strany zaměstnance.

Předem je třeba konstatovat, že zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen zákoník práce) pojem porušení pracovní kázně ani nedbalost při práci nezná. Pouze na jednom místě se zmiňuje o lehkomyslném jednání zaměstnance, o tom však později. Pojem pracovní kázeň, resp. porušování pracovní kázně byl používán ve starém zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (dále jen „starý zákoník práce“).

Nyní platný zákoník práce právě pro to, že tento pojem nebyl nikdy v zákoníku práce definován a že jeho definice by byla velice obtížná, od tohoto pojmu ustoupil a nahradil ho sice širším pojmem, ale za to výstižnějším pojmem – „dodržování povinností, které zaměstnanci vyplývají z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“. Dodržování povinností, které vyplývají z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci neboli pracovní kázeň, je bezesporu základním předpokladem úspěšného plnění úkolů každého zaměstnavatele. Vedle běžného výchovného působení, směřujícího k předcházení porušování předpisů ze strany zaměstnance, stanoví zákoník práce opatření, která by měla být použita vůči těm, kdo povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci porušují.

Co je a co není porušení pracovní kázně

Zaměstnavatelé někdy i z neznalosti sami porušují zákoník práce tím, že stanoví postihy, které zákoník práce nezná (například pokuty) nebo že drobné prohřešky proti tzv. pracovní kázni řeší okamžitým (a tudíž v případě soudního sporu pro nepřiměřenost neplatným) zrušením pracovního poměru. Zákoník práce dnes umožňuje postihovat pracovní nekázeň buď ve mzdové oblasti (snížením pohyblivé složky mzdy), nebo skončením pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, nebo okamžitým zrušením pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Někdy zaměstnavatelé dokonce vyžadují zakotvení katalogu jednání, která jsou považována za porušení tzv. pracovní kázně přímo v kolektivních smlouvách či pracovních řádech, což je samozřejmě nesprávné. Například nelze automaticky považovat za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nedostatečné plnění uložených úkolů, které jsou předmětem výkonu práce zaměstnance. Toto by mělo být řešeno v oblasti hodnocení pracovní výkonnosti, tudíž v oblasti mzdové.  Je třeba v tomto směru více rozvíjet personální práci. Také je třeba vycházet z toho, že každý zaměstnanec má svého nadřízeného, tedy vedoucího zaměstnance, který má přehled o práci svého podřízeného, takže by teoreticky neměl porušení povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci vůbec připustit.

Jak jsme si uvedli, pojem pracovní kázně není v zákoníku práce definován. Je třeba vyjít z toho, že tzv. porušení pracovní kázně je zaviněné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, vnitřních předpisů a závazných příkazů vedoucích zaměstnanců a principu subordinace s ostatními zaměstnanci.

Základní povinnosti zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců jsou uvedeny v ustanoveních § 301 až 303 zákoníku práce (viz níže). Pokud jde o zavinění, je třeba vycházet z ustanovení § 4 a § 5 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Zákoník práce rovněž také nedefinuje pojmy méně závažné porušení pracovní kázně neboli méně závažné porušování povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a závažné porušení pracovní kázně neboli závažné porušování povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Je proto třeba vycházet vždy z konkrétních okolností každého jednotlivého případu s přihlédnutím k osobě zaměstnance a jeho pracovnímu zařazení. Soustavné méně závažné porušení povinností je vykládáno tak, že musí jít nejméně o tři taková porušení. Je třeba výslovně upozornit na skutečnost, že zákoník práce nezná výpověď pro tzv. ztrátu důvěry.

Zákoník práce obsahuje obecnou a jednotnou úpravu pracovněprávních vztahů. Protože však konkrétní pracovněprávní vztahy jsou rozmanitější, zákoník práce předpokládá, že pracovněprávní podmínky, zejména práva a povinnosti, budou upraveny v pracovním řádu (viz níže).

Základní povinnosti zaměstnanců

Základní povinnosti zaměstnanců jsou stanoveny v ustanovení § 301 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení jsou zaměstnanci povinni zejména:

• pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci,
• využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly,
• dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni,
• řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

V ustanovení § 303 zákoníku práce jsou pak blíže specifikovány základní povinnosti zaměstnanců orgánů státní správy, tedy ve správních úřadech, zaměstnanci v Policii České republiky, ozbrojených silách České republiky, Bezpečnostní informační službě, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vězeňské službě České republiky, Probační a mediační službě, Kanceláři prezidenta republiky, Kanceláři Poslanecké sněmovny, Kanceláři Senátu, Kanceláři Veřejného ochránce práv, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, České správě sociálního zabezpečení a v okresních správách sociálního zabezpečení, Nejvyšším kontrolním úřadu, Úřadu pro ochranu osobních údajů, Ústavu pro studium totalitních režimů, chráněných krajinných oblastech a národních parcích, zaměstnanci u soudů a státních zastupitelství, zaměstnanci České národní banky a státních fondů, zaměstnanci územních samosprávných celků zařazení do obecního úřadu, městského úřadu, magistrátu statutárního města nebo magistrátu územně členěného statutárního města, úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města, krajského úřadu, Magistrátu hlavního města Prahy a úřadu městské části hlavního města Prahy, s výjimkou úředníků územních samosprávných celků podle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů zaměstnanci územních samosprávných celků zařazení v obecní policii, zaměstnanci škol zřizovaných Ministerstvem vnitra a zaměstnanci Policejní akademie České republiky.

Tito zaměstnanci mají zvýšené povinnosti

• jednat a rozhodovat nestranně a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování,
• zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni statutárním orgánem nebo jím pověřeným vedoucím zaměstnancem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak,
• v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, nebo na základě právních předpisů,
• zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného.

Navíc tito zaměstnanci nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob ...