Lhůta pro stanovení daně patří mezi klíčové lhůty v daňovém řízení. Po uplynutí této prekluzivní lhůty totiž zaniká právo stanovit daň (respektive zahájit daňovou kontrolu daného zdaňovacího období). Obecná lhůta pro stanovení daně je podle daňového řádu tříletá, avšak jsou vymezeny případy, kdy se tato lhůta protahuje. Jedním z důvodů pro protažení prekluzivní lhůty je oznámení rozhodnutí o odvolání, což bylo i předmětem soudního přezkumu v rámci správního soudnictví. Tento článek se zabývá právě rozsudkem ve věci prodloužení lhůty pro stanovení daně kvůli oznámení rozhodnutí o odvolání.
1. Lhůta pro stanovení daně v daňovém řádu
Přestože je v České republice lhůta pro stanovení poměrně krátká, kdy činí 3 roky počítané nejčastěji od lhůty pro podání daňového přiznání, tak může být tato lhůta i významně delší, a to z různých příčin. Častou příčinou jsou například u daně z příjmů daňové ztráty anebo skutečnosti vymezené v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), které danou lhůtu významně modifikují. Z pohledu daňového subjektu je pak vhodné vždy ověřit, zda správce daně, potažmo odvolací orgán vydali dané rozhodnutí o stanovení daně (platební výměr či rozhodnutí o odvolání) včas, protože pokud by daná lhůta pro stanovení daně nebyla dodržena, tak lze uplynutí prekluzivní lhůty namítat a již jen nedodržení prekluzivní lhůty znamená v podstatě nemožnost stanovení daně, čímž soud dané rozhodnutí zruší a následně je dané řízení zastaveno.
Základní lhůta pro stanovení daně je tedy vymezena v § 148 odst. 1 daňového řádu, který stanoví, že daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky, přičemž lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení. Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), existuje pro daň z příjmů speciální pravidlo v ustanovení § ...
Související předpisy SZČR