Stanovení výše úroků z prodlení

Úrok z prodlení lze obecně definovat jako platbu, jejímž prostřednictvím dlužník kompenzuje věřiteli svou neschopnost splatit v dohodnutém termínu svůj závazek k němu, resp. má s jeho úhradou určité zpoždění. V tomto článku se zaměříme na úroky z prodlení, s nimiž se účetní jednotka nejčastěji setkává v obchodních vztazích, ve vztazích ke správci daně a k jiným státním institucím. Budeme se rovněž věnovat způsobu stanovení výše těchto úroků a jejich výpočtu.

Úroky z prodlení v obchodních vztazích

V rámci obchodních vztahů rozeznávají účetní jednotky dva druhy úroků z prodlení, a to tzv. smluvní a zákonné úroky z prodlení.

Smluvní úroky z prodlení vyplývají, jak už sám jejich název napovídá, ze smlouvy uzavřené mezi obchodními partnery, kteří si v ní dohodli podmínky pro jejich uplatnění. Úroky z prodlení si mohou smluvní strany sjednat v libovolné výši, avšak od 1. 1. 2014 má věřitel právo dovolat se neúčinnosti ujednání o úroku z prodlení, pokud je tento nepřiměřeně nízký. Základem pro výpočet je částka peněžitého závazku dlužníka, která se zpravidla násobí sjednanou denní sazbou a počtem dnů prodlení, a to počínaje prvním dnem následujícím po dni splatnosti závazku až po den připsání úhrady závazku na bankovní účet věřitele včetně. Nebyla-li sjednána denní sazba, je nejprve třeba dohodnutou sazbu úroků z prodlení převést na sazbu denní.

Pokud si smluvní strany úroky z prodlení ve smlouvě nedohodly, postupuje se podle § 1802 resp. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník (NOZ), který umožňuje věřiteli po splnění jeho smluvních a zákonných povinností ...