Svědek v daňovém řízení

Většina daňových subjektů, účetních i daňových poradců se při plnění jejich zákonných povinností soustřeďuje na kvalitně vedené účetnictví. Finanční orgány se však v případě problémů nespokojí s formálně bezvadnými doklady zaevidovanými v účetních knihách, ale požadují další důkazy o tom, že deklarované činnosti nastaly skutečně tak, jak se odrazily v daňových přiznáních. V takových případech je nutno „papírovou“ dokumentaci doložit zejména svědeckými výpověďmi zúčastněných aktérů. V dnešním příspěvku se budeme zabývat pravidly a spornými otázkami z této oblasti.

Svědkem by měla být osoba, která zkoumanou věc vnímala svými smysly – viděla ji, slyšela ji apod. Základní pravidla pro svědecké výpovědi nalezneme zejména v § 96 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění.

I. Základní pravidla pro výslech svědků

I.1 Kdo je povinen vypovídat?

Každá osoba je povinna vypovídat jako svědek o důležitých okolnostech při správě daní týkajících se jiných osob, pokud jsou jí známy.

I.2 Předvolání svědka

Správce daně předvolá svědka písemně – doručuje se do vlastních rukou obvykle poštou, pokud má svědek datovou schránku, pak bude mít datová schránka přednost. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit.

I.3 Předvedení svědka

V předvolání svědka musí být uvedeno upozornění na právní důsledky nedostavení se, včetně možnosti jeho předvedení.

V případě, že se předvolaná osoba bez dostatečného důvodu nedostaví ani po opakovaném předvolání, může správce daně vydat rozhodnutí o předvedení a požádat o její předvedení policii. Rozhodnutí o předvedení je doručováno předváděné osobě prostřednictvím osoby, která předvedení na základě tohoto rozhodnutí vykonává; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.

Z judikatury

Svědek nacházející se neznámo kde (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. června 2019 čj. 9 Afs 71/2019 – 32)

Předmětná kauza se k soudu dostala opakovaně. Nejprve finanční úřad zaslal svědkyni předvolání, na které se nedostavila. Správce daně se nechtěl namáhat s využitím možnosti předvedení policií a kvůli tomu prohrál první soud. Následně již policii o předvedení požádal. Policie však konstatovala, že na adrese trvalého pobytu svědkyně již řadu let nebydlí a její skutečný pobyt není znám. Finanční úřad považoval věc za vyřešenou a po svědkyni dále nepátral. Případ se opět dostal k soudu, žalobce tvrdil, že správce daně by měl např. pátrat i v dalších evidencích (např. v evidenci trestních řízení), zda nenalezne nějakou jinou adresu svědkyně, kterou by bylo možno efektivně použít. Soud však nebyl stejného názoru a zvolený postup finančního úřadu považoval za dostatečný.

Teoreticky si dle jeho názoru sice lze představit, že by správce daně pro zjištění skutečného pobytu osoby prověřoval postupně v podstatě náhodně různé veřejnoprávní evidence (včetně evidence trestního řízení), a to i pokud by nic nenasvědčovalo tomu, že daná osoba je v těchto evidencích vedena. Nejvyšší správní soud má nicméně ve shodě s krajským soudem za to, že takový požadavek je ve vztahu k cíli správy daní nepřiměřený, a to i z toho důvodu, že dle § 7 daňového řádu je správce daně povinen postupovat bez zbytečných průtahů a tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady.

Na druhé straně Nejvyšší správní soud však zároveň potvrdil, že pokud by správci daně byly známy z průběhu řízení i jiné adresy než trvalé bydliště, měl by jich využít. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud se svědek nenachází na adrese trvalého bydliště, avšak v průběhu řízení byla zjištěna jeho další možná adresa, je povinností správce daně prověřit i tuto známou adresu a pokusit se svědka kontaktovat. Správce daně by měl taktéž prověřit informace, které mu o možném pobytu svědka sdělí sám daňový subjekt, např. telefon, e-mail nebo způsob, jak svědka daňový subjekt v minulosti kontaktoval.

I.4 Co když svědek nemůže přijít?

V praxi je tedy otázkou, jak finanční úřad opakované omlouvání vyřeší. V některých případech vyhodnotí omluvy jako účelové a přikročí buď k udělení pokuty, či k předvedení policií. V jiných případech se naopak stává, že finanční úřad snahu o výpověď svědka „vzdá“ a nechce se mu podstupovat martyrium opakovaného předvolávání či angažování policie. V takovém případě pak záleží i na vytrvalosti a důraznosti daňového subjektu. Pokud totiž na výslechu svědka trvá a finanční úřad nevyužije všechny zákonné možnosti zajištění výpovědi svědka, může se to obrátit proti správci daně, protože neobjasnil dostatečně skutkový stav věci. Podmínkou je ovšem skutečnost, že výpověď svědka je pro objasnění věci opravdu důležitá. V některých případech finanční úřad odmítne předvolat svědka, který by se výslechu nevyhýbal s poznámkou, že jeho výpověď nemůže přinést v dané věci důležité informace či důkazy.

I.5 Může finanční úřad požadovat po kontrolovaném poplatníkovi, aby zajistil účast svědka na výslechu?

Nemůže. Kontrolovaný subjekt nemá právo svědkovi účast na výslechu nařizovat či jej nějak sankcionovat. V praxi mohou nastat v dané oblasti dvě protichůdné situace:

1. kontrolovaný subjekt je se svědkem v kontaktu a dokáže např. zjistit místo jeho aktuálního pobytu lépe než finanční úřad. V některých případech pak zajištění účasti na výslechu svědka proběhne za aktivní spolupráce všech stran a výsledkem je urychlení příslušného řízení;
2. v jiných případech naopak správce daně vnímá kontakt kontrolovaného poplatníka se svědkem před výslechem negativně a podezírá ho z ovlivňování a klade např. i otázky do protokolu při výslechu svědka ohledně toho, zda se s ním kontrolovaná osoba spojila či setkala před jeho výslechem.

Lze tedy shrnout, že zajištění účasti svědka na daňovém subjektu nelze nijak vymáhat a činit nějaké negativní závěry ze situace, kdy daňový subjekt není schopen či ochoten svědka na finanční úřad „přivléct“. Předvolávání svědků je práce správce daně a nikoli daňového subjektu. Na straně druhé, pokud to zúčastněné strany akceptují, může neformální kontaktování svědka ze strany daňového subjektu urychlit a zefektivnit termín výslechu při akceptování časových možností všech stran.

Další možné důvody neúčasti svědka:

a) předvolání nebylo řádně doručeno – pro doručování předvolání svědkům platí běžná pravidla daňového řádu pro doručování. Zde je třeba si uvědomit, že na jedné straně pro účinnost doručení daňový řád nepožaduje, aby se příjemce písemnosti v místě doručování zdržoval a v případě, že si oznámení o doručení zásilky na poště nevyzvedne, nastává fikce doručení již po desíti dnech od marného pokusu o doručení. Pokud to finanční úřad nevyloučí, je adresátovi písemnost vhozena jedenáctý den do schránky bez nutnosti jeho osobního převzetí. (Vhozením do schránky není platně doručeno, doručeno bylo „fiktivně“ uplynutím desetidenní úschovní doby na poště.) V případě, že se svědek o výslechu dozví až z takto vhozené písemnosti do schránky, bude zřejmě vhodné (i když ne povinné), aby zavolal na finanční úřad, že se dostaví, že o předvolání ví a akceptuje ho. Některé finanční úřady v případě, že se jim písemnost vrátí jako nedoručená, výslech zruší a informují o tom i např. kontrolovaný daňový subjekt, který má právo výslechu svědka se zúčastnit.

Pokud bylo svědkovi doručeno „fikcí“ desátý den od marného pokusu o doručení, přičemž šlo o objektivní důvod, proč si nemohl písemnost vyzvednout, má možnost požádat dle § 48 daňového řádu o vyslovení neúčinnosti doručení. Žádost podléhá správnímu poplatku 300 Kč a je na finančním úřadě, zda zhodnotí předkládané důvody jako dostatečné. Uvedený postup je však spíše teoretický.

V praxi se obvykle svědek, který se až se zpožděním dozví, že měl být přítomen výslechu, dodatečně omluví a sjedná se správcem daně nový termín. V jiných případech pak předvolání ignoruje a vyčkává, zda ho finanční úřad předvolá znovu, nebo zda to vzdá a označí svědka za nekontaktního. Někdy si pracovníci finančních úřadů zjednoduší práci, svědka neshání ani nepokutují za nedostavení se k výslechu a situaci vyhodnotí jako jeho nekontaktnost či bagatelizují význam jeho případné výpovědi. Je pak na daňovém subjektu, zda se s tímto postupem smíří, či zda formou stížností či argumentace v odvolání či žalobě prosadí důležitost provedení výpovědi konkrétního svědka,

b) předvolání sice řádně doručeno bylo, ale pozdě – finanční úřad si neuvědomil, že svědkovi musí dát určitý čas, aby mohl jeho požadavkům vyhovět.