Výpočet průměrného výdělku

Úvodem

Průměrný výdělek je pro pracovněprávní účely velice významným právním institutem, neboť je základem pro zjišťování konkrétní výše četných nároků zaměstnanců z pracovněprávních vztahů, jakož i některých nároků zaměstnavatelů. Průměrný výdělek nepoužívají pouze zaměstnavatelé, ale na základě podkladů zaměstnavatelů jej používají také úřady práce jako podklad pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti uchazečů o zaměstnání, to vše zdvojnásobuje jeho význam.

Také je třeba zdůraznit, že průměrný výdělek se zjišťuje pouze pro pracovněprávní účely. Pro účely jiné – zejména nemocenského a důchodového pojištění – byl pojem průměrný výdělek již před lety nahrazen pojmem výpočtový základ. Tyto dva pojmy nelze zaměňovat, neboť postup jejich zjišťování je zcela odlišný. Například pro účely nemocenského pojištění se podle nyní platného zákona o nemocenském pojištění vychází z vyměřovacího základu, který se stanoví z rozhodného období a rozhodným obdobím je 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost.

Dále je třeba pojem průměrný výdělek také důsledně odlišovat od pojmu průměrné mzdy. Ta je údajem pro statistické účely a metodiku jejího výpočtu stanoví Český statistický úřad. Zaměstnavatelé se s průměrnou mzdou setkávají jednak pro účely statistiky a jednak v případě, kdy nenaplňují povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Rozdíl mezi průměrnou mzdou a průměrným výdělkem není zásadní a vyplývá jen z rozdílné metodiky výpočtu, pro konkrétní zaměstnance by však v praxi měla jejich záměna obrovské důsledky.

Legislativní úprava

Současná právní úprava průměrného výdělku je obsažena v § 351 až § 362 ZP. Za platnosti starého zákoníku práce byl průměrný výdělek upraven v podrobnostech v zákoně o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku. Tato právní úprava byla velice stručná, neboť zákon o mzdě ponechával zaměstnavatelům stejně jako při stanovení pravidel vlastního mzdového systému značnou volnost a neurčoval až na výjimky žádné povinné mzdové složky, ponechával v některých případech zaměstnavatelům volnost i při zjišťování průměrného výdělku. Zákon stanovil, že bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku budou obsahovat kolektivní smlouvy nebo u zaměstnavatelů, u nichž nepůsobí odborová organizace, vnitřní předpis zaměstnavatele.

Záměry zákonodárce se v tomto směru nepodařilo naplnit. Kolektivní smlouvy řešily otázky výpočtu průměrného výdělku nedostatečně, často pouze opisovaly zákon, aniž by jej blíže konkretizovaly. Sociální partneři problematiku průměrného výdělku často nedoceňovali a považovali ji za technickou záležitost, která je v kompetenci mzdových účetních nebo kterou řeší zakoupený počítačový software.

Z těch všech důvodů, byla v nyní platném zákoníku práce právní úprava průměrného výdělku rozebrána podrobněji. Ustanovení ZP § 351 až § 362 ZP o průměrném výdělku jsou však kogentní. Jejich kogentní (závazná) povaha je patrná již z toho, že příslušná právní norma výslovně uvádí, že účastníci pracovněprávních vztahů se od její úpravy odchýlit nemohou. Celá hlava XVIII nyní platného zákoníku práce, ve které se stanoví závazný postup při zjišťování průměrného výdělku, začíná ustanovením „Má-li být v pracovněprávních vztazích uvedených v § 3, tj. v pracovním poměru a v právních vztazích založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, použit průměrný výdělek, postupuje se při jeho zjišťování podle této hlavy.“ I z tohoto ustanovení je tedy zřejmé, že zákoník práce stanoví závazný postup při výpočtu průměrného výdělku, od kterého se nelze ujednáním smluvních stran odchýlit.

Proto také všechny názory, které se čas od času vykytují i v literatuře, že zjištění průměrného výdělku přísluší znalci, nejsou správné. Nejvyšší soud již před deseti lety judikoval, že kogentní povaha pracovněprávních předpisů neumožňuje provést bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku nad rámec vymezený zákonem na základě smluvního ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a že je třeba respektovat právní úpravu v § 351 až § 362 ZP.

Hrubý průměrný výdělek

Základní zásadou výpočtu průměrného výdělku je, že se zjišťuje jako průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. V současné době však zákoník práce již neobsahuje ani jedno právo zaměstnance, pro které by byl základem čistý průměrný výdělek, z toho důvodu je dovětek v § 352 ZP nadbytečný. Pojmy „hrubá“ a „čistá“ mzda měly své opodstatnění v době, kdy byla zaměstnanci měsíčně srážena ze mzdy (platu) daň ze mzdy. Od roku 1993 je však zaměstnanci měsíčně vyplácena mzda (plat) „bez přívlastků“. Srážka, která je (kromě pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění) měsíčně prováděna, je totiž ve skutečnosti jen zálohou na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, která je potom zohledněna v daňovém přiznání až v následujícím roce.

Průměrný čistý výdělek se dnes již zjišťuje pouze pro účely potvrzení o zaměstnání, resp. pro účely podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci. To je však problém jiného zákona, zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Podle zákoníku práce pouze platí, že údaje o průměrném výdělku a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti je zaměstnavatel povinen uvést na žádost zaměstnance v odděleném potvrzení, nemusí tedy toto potvrzení ani každý zaměstnanec vyžadovat.

V praxi se lze setkat ještě s případy poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, kdy právo na odškodnění vzniklo před 1. lednem 1993, tedy před zavedením tzv. nové daňové soustavy. V době před tímto datem se postiženým osobám z náhrad za ztrátu na výdělku nesrážela daň (tyto náhrady nepodléhaly zdanění) a tudíž byly poskytovány do výše průměrného čistého výdělku zaměstnance před vznikem škody. Tento tehdy zjištěný průměrný měsíční čistý výdělek zaměstnance se k datu 1. ledna 1993 podle zákona č. 37/1993 Sb. navýšil o 35 % a současně ...