Závěr roku v daňové evidenci

Základním smyslem vedení daňové evidence je, jak stanoví § 7b odst. 1 ZDP, zajištění zjištění základu daně z příjmů. Daňová evidence proto musí obsahovat údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně a o majetku a závazcích.

Zjištění základu daně z příjmů

Daňová evidence musí zajistit zjištění základu daně z příjmů, z toho lze odvodit, že daňová evidence slouží výhradně pro potřeby daňového řízení, s cílem zjištění základu daně z příjmů fyzických osob z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti.

Důležitým požadavkem na daňovou evidenci je její průkaznost. To znamená, že osoba, která vede daňovou evidenci, musí zvolit takovou formu jejího vedení, aby byla schopna doložit, že veškeré údaje, které eviduje pro zjištění svého základu daně, jsou pravdivé, a že byly skutečně vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Pokud jde o formu vedení daňové evidence, ta není žádným předpisem předepsána a je tedy pouze věcí podnikatele, jakou formu si sám zvolí. Přestože nelze na vedení daňové evidence vztahovat zákon o účetnictví, je třeba uvést, že se právě na něj ZDP odvolává, když stanoví, že se pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci použijí zvláštní právní předpisy o účetnictví, pokud zákon nestanoví jinak.

Jak již bylo výše uvedeno, žádný předpis nestanovuje obsah ani formu vedení daňové evidence. Daňovou evidenci je tak možno vést ručně pomocí knih, které byly využívány v jednoduchém účetnictví, jako je peněžní deník a další knihy, to znamená kniha pohledávek a závazků, kniha zásob a kniha majetku. Samozřejmá je možnost vedení této evidence i na počítači pomocí příslušného softwaru. Zde je možné využít rovněž stávající účetní software používaný pro jednoduché účetnictví, protože je možné konstatovat, že bývalé jednoduché účetnictví plně splňuje požadavky na vedení daňové evidence.

V této souvislosti je třeba připomenout, že správce daně může daňovému subjektu uložit, aby kromě evidence stanovené obecně závaznými předpisy vedl zvláštní záznamy potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně, a to formou písemného rozhodnutí, proti němuž není odvolání.

Z ustanovení § 7b ZDP vyplývají pro vedení daňové evidence následující hlavní zásady:

1.      Předmětem daňové evidence jsou údaje o příjmech a výdajích a údaje o majetku a závazcích.

2.      Pro obsahové vymezení složek majetku se použijí předpisy pro účetnictví, pokud ZDP nestanoví jinak.

3.      Stanovení pravidel pro ocenění majetku a závazků.

4.      Zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků k poslednímu dni zdaňovacího období.

5.      Povinnost uschovávat daňovou evidenci po stanovenou dobu.

Vzhledem k tomu, že jednou ze zásad daňového dokazování je, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového přiznání vyzván, je třeba i nadále dbát na to, aby tento subjekt měl v pořádku veškeré doklady, které oprávněnost uvedených údajů prokazují. ZDP však na rozdíl od zákona o účetnictví a ZDPH nestanoví žádné ...