Dlouhodobé ošetřovné a překážky v práci

Úvodem

Z ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) ZP vyplývá základní zásada pracovněprávních vztahů, a to že ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky, stanovené právními předpisy nebo kolektivní smlouvou, vnitřním předpisem nebo pracovní smlouvou. Na druhé straně je však i zaměstnanec tímto okamžikem v souladu s písm. b) citovaného § 38 odst. 1 ZP vázán a povinen podle pokynů zaměstnavatele konat práci osobně podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

Tato dvě ustanovení mají zajistit řádný, plynulý nepřerušovaný výkon práce. Život však s sebou přináší různé situace, které plynulost výkonu práce mohou dočasně narušit. Příčiny, které toto způsobují, označuje zákoník práce obecně pojmem „překážka v práci“. Přesnou definici tohoto pojmu zákoník práce ani jiný pracovněprávní předpis však neobsahuje. Překážkou v práci se rozumí však pouze případy, kdy zákoník práce nebo jiný právní předpis nepřítomnost zaměstnance v práci omluví nebo jeho dočasné nevykonávání práce připouští a předvídá a kdy jsou tedy upravena vzájemná práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele. Překážkou v práci však není v řádném případě bezdůvodná absence zaměstnance v práci.

Právní úprava překážek v práci je dnes obsažena v části osmé zákoníku práce č. 262/2006 Sb., (dále jen „ZP“) a v prováděcím nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a  rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci (dále jen „prováděcí nařízení vlády“).

Předmětem našeho pojednání je poslední nová dávka dlouhodobé ošetřovné, která byla mezi dávky nemocenského pojištění zařazena až v r. 2017.

Obecně k překážkám v práci

Podstatou každého pracovněprávního vztahu je pracovní závazek, který by bylo možno stručně charakterizovat jako smluvní závazek zaměstnance vykonávat sjednanou práci a jemu odpovídající povinnost zaměstnavatele sjednanou práci zaměstnanci přidělovat a platit za její výkon mzdu nebo plat. I pro základní pracovněprávní vztah je platná definice závazkového vztahu, tak jak je uvedena v § 1721 NOZ „Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.“ Obsahem těchto individuálních pracovněprávních vztahů jsou práva a jim odpovídající povinnosti účastníků vztahu.

V průběhu realizace vzájemných práv a povinností smluvními stranami pracovněprávních vztahů odchází často k situacím, kdy zaměstnanec nemůže planit část pracovního závazku spočívajícího ve výkonu práce, neboť nastanou určité skutečnosti, které činí plnění povinnosti výkonu práce nemožným nebo je značně ztěžují. Takové skutečnosti nastávají zcela běžně jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele (i když na straně zaměstnavatele méně často). Právní úprava s nimi spojuje rozličné důsledky. Jedná o právní skutečnosti, které souhrnně označujeme jako překážky v práci.

Podstatou těchto překážek v práci je právem uznaná nemožnost nebo obtížnost plnění základních pracovněprávních povinností. Podstatným znakem překážky v práci je též skutečnost, že musí zasahovat do pracovní doby, čímž přímo brání zaměstnanci v plnění závazku konat práci v pracovní době tak, jak ji rozvrhl zaměstnavatel.

Odrazem této skutečnosti je i částečně odchylná úprava osobních překážek v práci u zaměstnanců, kteří nepracují na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonávají sjednanou práci v pracovní době, kterou si sami rozvrhují (tzv. home workeři). Tito zaměstnanci např. nemají právo na překážku v práci z důvodu návštěvy lékaře nebo z důvodu doprovodu rodinného příslušníka (nejčastěji dítěte) k lékaři. Oni si pracovní dobu sami rozvrhují a oni si sami mohou posunout začátek směny na pozdější dobu.

Jako překážky v práci tedy souhrnně označujeme ty případy, kdy zaměstnanec z důvodů (objektivních i subjektivních) stanovených právními předpisy či zaměstnavatelem (např. upravených ve vnitřním předpise nebo sjednaných v kolektivní smlouvě), nekoná práci, kterou by jinak v daný moment konat měl, a které zakládají určitá práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele.

V důsledku překážky v práci zaměstnanec nekoná práci, neboť došlo k dočasnému zániku povinnosti zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci sjednaný druh práce s korespondující povinností zaměstnance tuto práci vykonávat. Z téhož důvodu nemůže zaměstnanci vzniknout nárok na náhradu mzdy nebo platu za vykonanou práci, neboť práci nekoná. Za určitých – zákonem předpokládaných – okolností však může zaměstnanci vzniknout i při překážkách v práci nárok na náhradu mzdy nebo platu či nárok na jiné plnění.

V závislosti na druhu překážek v práci lze ve vztahu ke způsobu hmotného zabezpečení zaměstnance po dobu překážek v práci rozlišovat:

• zaměstnanec má právo na náhradu mzdy či platu od zaměstnavatele (např. při prostoji),
• zaměstnanec bude zabezpečen dávkami sociálního zabezpečení (např. při mateřské dovolené),
• zaměstnance zabezpečí jiný subjekt než zaměstnavatel (např. při dlouhodobém uvolnění zaměstnance pro výkon veřejné funkce poskytne uvolněnému zaměstnanci odměnu zaměstnavatel, pro kterého je zaměstnanec uvolněn),
• zaměstnanec nebude hmotně zabezpečen (jedná-li se např. o „neplacenou“ překážku v práci, se kterou není spojen žádný druh hmotného zabezpečení – např. nepředvídané přerušení provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků).

Vedle těchto důsledků mají překážky v práci ještě vliv na další skupinu práv a povinností vyplývajících pro zaměstnance a zaměstnavatele ze základního pracovněprávního vztahu. Jedná se zejména o vliv na pracovní dobu, dovolenou a zkušební dobu. Překážky v práci mohou ovlivnit i skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele.

Překážky v práci na straně zaměstnance

Zákoník práce člení překážky v práci do dvou hlavních skupin, a to podle toho, na které smluvní straně vznikl důvod překážky – na překážky na straně zaměstnavatele a překážky na straně zaměstnance.

Překážky v práci na straně zaměstnance se dále dělí na:

• důležité osobní překážky v práci
  • důležité osobní překážky v práci vyjmenované v § 191 ZP,
  • jiné důležité osobní překážky v práci upravené v nařízení vlády č. 590/2006 Sb.,
• překážky v práci z důvodu obecného zájmu
  
  • výkon veřejné funkce,
  • výkon občanské povinnosti,
  • jiný úkon v obecném zájmu,
  • pracovní volno související s brannou povinností,
  • školení, jiná příprava nebo studium.

Důležité osobní překážky v práci

Ustanovení § 191 ZP obsahuje taxativní výčet důležitých osobních překážek v práci, jejichž jednotícím prvkem – obecně řečeno – je, že příčina těchto překážek spočívá v péči o zdraví zaměstnance nebo osob jemu blízkých. Jedná se o tyto překážky v práci

• dočasná pracovní neschopnost podle zákona o nemocenském pojištění,
• nařízená karanténa podle zákona o ochraně veřejného zdraví,
• mateřská a rodičovská dovolená,
• ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech upravených zákonem o nemocenském pojištění,
• péče o dítě mladší 10 let z důvodů stanovených zákonem o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotnických služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat.

Od června 2017 bylo za toto ustanovení (§ 191 ZP) vloženo nové ustanovení (§ 191a ZP) obsahující další důležitou osobní překážku v práci – dlouhodobé ošetřovné. Ustanovení ukládá povinnost zaměstnavateli udělit souhlas s nepřítomností zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče. Dlouhodobá péče bude poskytována nejdéle po dobu 90 kalendářních dnů, neboť podle navrhovaného znění § 72d odst. 1 ZNP potřeba dlouhodobé péče končí nejdéle 90. kalendářním dnem ode dne propuštění ošetřované osoby z hospitalizace.

Okruh osob, které mohou dlouhodobou péči poskytovat, stanoví § 41a až 41c ZNP. Protože zaměstnanec je podle § 206 odst. 2 ZP překážku v práci povinen zaměstnavateli prokázat, bude muset prokázat, že je zde osoba, která vyžaduje poskytování dlouhodobé péče (rozhodnutím příslušného lékaře), která zaměstnanci udělila písemný souhlas s poskytováním této péče a dále, že zaměstnanec je příbuzným (například neteří, synovcem, tetou, strýcem), popřípadě jinou osobou (například druhem neteře, druhem ošetřované osoby) uvedenou v § 41a ZNP.

Dlouhodobá péče v zákoně o nemocenském pojištění

Předpokladem vzniku překážky v práci – dlouhodobého ošetřovného je dlouhodobá péče. Pojem dlouhodobá péče si zákon o nemocenském pojištění definuje sám. Podle § 72a ZNP se dlouhodobou péčí rozumí poskytování celodenní péče ošetřované osobě spočívající ...