Lékař PLS pomáhá zaměstnavateli

Obsah:

Úvodem

I. Právní úprava PLS

• Povinnosti zaměstnavatele na úseku BOZP
• Kategorizace prací
• Zdravotní průkaz
• Poskytování pracovnělékařské péče
• Právní úprava pracovnělékařské péče
• Posuzování zdravotní způsobilosti pro pracovněprávní účely

II. Problémy praxe související se zajišťováním PLS

• Problémy kolem kategorizace prací
• Problémy lékařských posudků
• Problémy lékařské prohlídky z pohledu ZP
• Problémy spojené s rizikem ohrožení zdraví
• Úkoly lékaře PLS a problémy s tím spojené

III. Pracovnělékařské prohlídky v době pandemie

• Omezení provádění pracovnělékařských prohlídek
• Stávající právní úprava

Úvodem

Zákoník práce (ZP) v § 101 stanoví jednu důležitou zásadu, a to – že povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.

Z pohledu zákoníku práce a zejména zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), platí, že zaměstnavatel je povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance s ohledem na nebezpečí ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců při práci ve vztahu k předmětu činnosti zaměstnavatele, na základní znalosti a dovednosti zaměstnanců a na počet zaměstnanců, jejich odbornou připravenost a jimi vykonávanou práci.   

To znamená, že zaměstnavatel, který zaměstnává nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik sám, je-li k tomu způsobilý a má-li potřebné znalosti. Pokud zaměstnává více než 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik zaměstnavatel také ještě sám, ale za podmínky, že je k tomu odborně způsobilý. V případě, že tuto podmínku nesplňuje, je třeba ji zajistit jednou nebo více odborně způsobilými osobami, které zaměstnává v pracovněprávním vztahu. Nemá-li takového zaměstnance, je povinen  úkoly v prevenci rizik zajistit jinou odborně způsobilou osobou.

Pokud tedy má zaměstnavatel plnit úkoly v prevenci rizik a nahrazovat v praxi osobu odborně způsobilou v prevenci rizik, znamená to dokonale ovládat všechny předpisy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, soustavně sledovat přijímání nových předpisů, každodenně sledovat nedochází-li k porušování bezpečnosti a ochrany zdraví ze strany zaměstnanců, kontrolovat pracoviště, analyzovat zjištěné nedostatky se zvláštním zaměřením na úrazy (pracovní i ostatní) a v neposlední řadě zajišťovat školení bezpečnosti a ochrany zdraví pro podřízené. To vše představuje spolupráci s orgány inspekce práce, orgány ochrany veřejného zdraví a s orgány požární ochrany.

Vzhledem k tomu, že přijetím zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a jeho prováděcí vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), byly uloženy zaměstnavatelům další povinnosti – povinnosti v oblasti ochrany zdraví, probereme si je v následujících řádcích a vzájemně se podělíme o získané zkušenosti.

I. Právní úprava PLS

Povinnosti zaměstnavatele na úseku BOZP podle ZP

První zásadní záležitostí pro každého zaměstnavatele je řádné zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, a to nejen vlastních zaměstnanců, ale i zaměstnanců cizích zaměstnavatelů, kteří vstupují na pracoviště zaměstnavatele, nebo návštěv. Pro pracovněprávní účely vyjmenovává zákoník práce povinnosti zaměstnavatele na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v § 103 ZP. 

V té souvislosti se také pod písmeny a) až e) odstavce 1 § 103 ZP ukládají zaměstnavateli povinnosti ve vztahu ke zdravotnímu stavu zaměstnance a ty jsou pro naše další pojednání zásadní, proto si je připomeneme.

Zásadní a prvořadou povinností zaměstnavatele je samozřejmě nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Tento princip spolu s ostatními opatřeními v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má jediný cíl – ochranu před pracovními úrazy a nemocemi z povolání a ochranu zdraví zaměstnanců v nejširším slova smyslu, jak je chápe i naše Ústava (viz článek 31 Listiny základních práv a svobod, který mimo jiné stanoví, že každý má právo na ochranu zdraví). Tato zásada plně koresponduje i s § 32 ZP, podle kterého je zaměstnavatel povinen zajistit v případech stanovených zvláštními předpisy, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce. Nakonec zaměstnavatel si sám z důvodu prevence, a aby se ujistil, že dotyčný uchazeč o zaměstnání je z hlediska zdravotního schopen výkonu konkrétní práce, musí stanovit jako podmínku uzavření pracovní smlouvy, že uchazeč o zaměstnání mu předloží potvrzení od lékaře o jeho zdravotní způsobilosti vykonávat určitou práci. Tím vlastně zaměstnavatel i sám sebe jistí pro případ, že by došlo např. k pracovnímu úrazu nebo byla u zaměstnance zjištěna nemoc z povolání (riziková pracoviště) a bylo by prokázáno, že zaměstnavatel dotyčného zařadil na práci, která neodpovídala jeho zdravotní způsobilosti.

Posuzování zdravotní způsobilosti jak při nástupu do práce, tak v souvislosti s výkonem práce a při změně práce upravuje, jak jsme si uvedli výše, zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a jeho prováděcí vyhlášky, vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče).

Zákoník práce výslovně stanoví, že zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával práce zakázané. Zákaz prací pro ženy je obsažen v  § 238 odst. 1 ZP.  Výslovně je zde uvedeno, že zaměstnankyně je zakázáno zaměstnávat pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Je zakázáno zaměstnávat těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni, která kojí a zaměstnankyni – matku do konce devátého měsíce po porodu pracemi, pro které nejsou podle lékařského posudku zdravotně způsobilé. Seznam prací, které jsou zakázány ženám, ohrožují jejich mateřské poslání a seznam prací a pracovišť, které jsou zakázány mladistvým, neboť se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku jsou nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé zdraví, je obsažen ve vyhlášce č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.

Kategorizace prací

Druhou zásadní povinností zaměstnavatele na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinnost informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena. Jedná se o povinnost vyplývající pro zaměstnavatele z § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Práce se podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví zařazují do čtyř kategorií. Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií stanoví vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

• Do první kategorie se zařazují práce vykonávané za podmínek, při nichž podle současné úrovně poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance. 
• Do druhé kategorie se zařazují práce, při nichž ukazatele faktorů, jimž jsou zaměstnanci vystaveni, nepřekračují sice hygienické limity, ale kde nelze vyloučit, že při této míře expozice se neprojeví u vnímavých jedinců nepříznivé účinky na zdraví. 
• Do třetí kategorie se zařazují práce, při nichž není expozice zaměstnanců faktorům spolehlivě snížena technickými opatřeními na úroveň stanovenou hygienickými limity a pro zajištění ochrany zdraví zaměstnanců je proto nezbytné používat osobní ochranné prostředky, organizační a jiná opatření.
• Do čtvrté kategorie se zařazují práce a pracovní procesy spojené s vysokým rizikem ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných použitelných ochranných opatření.

Kritéria kategorizace prací, rovněž jako seznam příkladových prací, jejichž povaha neumožňuje zařazení do kategorií, jsou uvedeny v přílohách vyhlášky.

Praxe ukazuje, že zaměstnavatelé všeobecně v zařazování prací do kategorií tápou. Zásadně však platí, že nelze na základě druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, automaticky konstatovat zařazení práce zaměstnanců do určité kategorie, protože zařazení prací do druhé až čtvrté kategorie závisí na míře výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zaměstnance a jejich rizikovosti pro jeho zdraví. U většiny profesí nelze bez znalosti pracovních podmínek, pracovního prostředí a výskytu faktorů ovlivňujících rizikovost prací (kritéria kategorizace prací jsou uvedena v příloze 1 k vyhlášce č. 432/2003 Sb., například fyzická zátěž, pracovní poloha, psychická zátěž, atd.) stanovit kategorii práce.

Zaměstnavatel musí při vyslání každého zaměstnance na prohlídku důkladně zohlednit všechny rizikové faktory, nesmí nic opomenout. Příkladem mohou být uklízečky, které myjí okna ve výšce nad 1,5 m nad povrchem, i to je riziko práce ve výškách a takovou zaměstnankyni nelze bez dalšího zařadit do první kategorie.

V této souvislosti se v praxi používají tři pojmy – riziková práce, rizikové faktory pracovních podmínek a rizika ohrožení zdraví. Praxe opět nedoceňuje jejich rozdíly.

Riziková práce je práce zařazená do kategorie druhé rizikové, třetí a čtvrté. U druhé kategorie se za rizikovou práci považuje práce, která byla rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanice, resp. Hygienické stanice hl. m. Prahy) uznána za práci rizikovou (tzv. 2R).  Při zařazení prací do kategorií se postupuje podle zákona o ...