Otazníky kolem výpovědi ze zdravotních důvodů

Obsah:

• Úvodem
• K obsahu lékařského posudku
• K právním účinkům lékařského posudku
• Lékařský posudek a judikatura
• Posuzování zdravotní způsobilosti podle zákoníku práce
• Skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů
• Dlouhodobá nezpůsobilost konat dosavadní práci
• Odstupné

Úvodem

Obecně platí, že zaměstnanec je schopen konat práci podle pracovní smlouvy, resp. v základním pracovněprávním vztahu, jen jestliže má pro výkon práce odpovídající zdravotní způsobilost nebo jestliže výkonu této práce nebrání zdravotní stav zaměstnance nebo právní předpisy z oblasti ochrany veřejného zdraví.

Jednou z hlavních zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinnost zaměstnavatele – nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.

Pojem zdravotní způsobilost zaměstnance samozřejmě není v žádném předpise definován, doktrína pracovního práva jej charakterizuje jako vhodnou nebo dostatečnou zdravotní dispozici konkrétního zaměstnance k výkonu konkrétního druhu práce sjednané v pracovní smlouvě nebo v dohodě o práci konané mimo pracovní poměr v konkrétním pracovním prostředí a za specificky určených pracovních podmínek, a to v čase jejího posouzení.

Zákoník práce vychází z předpokladu, že způsobilost zaměstnance konat nadále dosavadní práci u zaměstnavatele s ohledem na jeho zdravotní stav nebo na ochranu jeho zdravotního stavu bude nejprve zkoumána (zjišťována) příslušnými orgány a způsobem a postupem, předepsaným právními předpisy, a že nepříznivý zdravotní stav zaměstnance nebo ochrana jeho zdravotního stavu nejsou důvodem k rozvázání pracovního poměru výpovědí (a také pro další pracovněprávní jednání zaměstnavatele nebo zaměstnance) samy o sobě, ale jen tehdy, když zaměstnanec nesmí podle výsledku tohoto posouzení příslušného orgánu dále konat dosavadní práci.

Zdravotní způsobilost k práci se posuzuje na základě

• znalosti pracovních podmínek a pracovního prostředí,
• znalosti požadavků, jež na zaměstnance klade (bude klást) práce z hlediska zdravotní náročnosti,
• vyšetření zdravotního stavu zaměstnance.

Zákoník práce vychází z předpokladu, že způsobilost zaměstnance konat s ohledem na jeho zdravotní stav dosavadní práci u zaměstnavatele musí být nejprve zjišťována a zkoumána postupem stanoveným předpisy z oblasti práva zdravotního, konkrétně zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Samotný zdravotní stav zaměstnance sám a sobě není pro zaměstnavatele důvodem k rozvázání pracovního poměru nebo k jinému postupu vůči zaměstnanci. Aby zaměstnavatel mohl přistoupit k určitému právnímu jednání vůči zaměstnanci – lhostejno zdali k převedení na jinou práci nebo ke skončení pracovního poměru – musí být jednoznačně medicínsky prokázáno, že zaměstnanec není podle výsledků lékařského posouzení schopen konat dosavadní práci.

Výsledek posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce pro zaměstnavatele má být – jak vyplývá z § 52 písm. d) a e) ZP, ale též z § 41 odst. 1 písm. a) a b) ZP nebo z § 56 odst. 1 písm. a) ZP – vyjádřen v lékařském posudku vydaném „poskytovatelem pracovnělékařských služeb“ nebo v rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává.

Lékařské posudky o uznání nemoci z povolání nebo o ohrožení nemocí z povolání vydávají poskytovatelé pracovnělékařských služeb z oboru pracovního lékařství, kterým ministerstvo zdravotnictví udělilo povolení k uznávání nemocí z povolání. V praxi jsou nazývaní klinikami nemocí z povolání nebo ordinariáty nemocí z povolání.

Ochrana zdravotního stavu zaměstnance před nepříznivými vlivy určitého pracovního prostředí se projevuje ve stanovení nejvyšší přípustné expozice, kterou předepisují na vybraných pracovištích svými rozhodnutími krajské hygienické stanice jako orgány ochrany veřejného zdraví.

Náročnost práce a konkrétní pracovní podmínky hodnotí lékař na základě žádosti o provedené pracovnělékařské prohlídce, kterou mu zpracoval zaměstnavatel. Konkrétní pracovní podmínky by měl lékař pracovnělékařské služby znát z dohledu, který na pracovišti vykonává, protože platí obecné pravidlo, že každý zaměstnavatel musí mít svého lékaře pracovnělékařské péče. Jedinou výjimkou jsou registrující lékaři, kteří nejsou ve smluvním vztahu k zaměstnavateli a ke kterým zaměstnavatel může vyslat zaměstnance pracující v první rizikové kategorii. Tito lékaři neuzavírají se zaměstnavatelem žádnou smlouvu, k nim zaměstnavatel vysílá zaměstnance pouze na základě žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a tito lékaři tudíž nevykonávají dohled na pracovištích zaměstnavatele a poradenství pro zaměstnavatele.

Výsledkem prohlídky je posudková rozvaha, která ústí v závěr posudku.

Při posuzování zdravotní náročnosti vykonávané práce musí lékař zohlednit následující skutečnost

• pracovní zařazení posuzované osoby, 
• druh práce (podle pracovní smlouvy či dohody o práci konané mimo pracovní poměr), 
• režim práce (směnnost, práce v noci apod.) a délku pracovní doby, 
• pracovní podmínky, 
• rizikové faktory.

Zaměstnavatel musí při vyslání každého zaměstnance důkladně zohlednit všechny rizikové faktory, nesmí nic opomenout a vše musí lékaři přesně sdělit v odůvodnění žádosti o prohlídku.

K obsahu lékařského posudku

K obsahu lékařského posudku obecně (tedy i lékařského posudku pro pracovněprávní účely) se vyjadřuje jak sám zákon č. 373/2011 Sb., tak vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, a nakonec i sama vyhláška č. 79/2013 Sb.

Podle zákona platí, že ze závěru každého lékařského posudku musí být zřejmé, zda je posuzovaná osoba pro účel, pro který je posuzována

• zdravotně způsobilá,
• zdravotně způsobilá s podmínkou,
• zdravotně nezpůsobilá,
• pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, či
• její zdravotní stav splňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována.

Lékařský posudek musí obsahovat poučení o možnosti podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal a dále lhůtu, v které je možno podat návrh na přezkoumání.

Podle vyhlášky č. 98/2012 Sb. každý lékařský posudek obsahuje vždy

• identifikační údaje
  • posuzované osoby v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu posuzované osoby, popřípadě místo pobytu na území České republiky, jde-li o cizince,
  • poskytovatele, jehož jménem posuzující lékař lékařský posudek vydal, a to identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, adresa sídla nebo místa podnikání, razítko poskytovatele,
  • lékaře, který posudek jménem poskytovatele vydal, a to jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis lékaře,
  • požadované číslo nebo jiné evidenční označení posudku,
• účel vydání posudku,
• posudkový závěr,
• poučení o možnosti podat návrh na přezkoumání,
• datum vydání posudku,
• datum ukončení platnosti posudku, pokud je třeba na základě zjištěného zdravotního stavu nebo zdravotní způsobilosti omezit jeho platnost, nebo pokud tak stanoví jiný právní předpis.

Vyhláška č. 79/2013 Sb. stanoví další ...