Pracovní poměr na dobu určitou a skončení pracovního poměru uplynutím doby

Základní právní rámec právní úpravy pracovního poměru na dobu určitou je zakotven v ust. § 39 zákoníku práce. Ten stanoví mimo jiné následující: „Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.“

Z výše uvedeného vyplývá následující:

• Jeden pracovní poměr na dobu určitou nesmí trvat déle než 3 roky (není však stanovena minimální doba trvání pracovního poměru). Takové pracovní poměry na dobu určitou s maximální ...