Právní pohled na likvidace obchodních korporací a související účetní transakce

Tento článek byl zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Fakulty financí a účetnictví na VŠE v Praze, který je realizován v rámci institucionální podpory IP100040. Článek prošel recenzním řízením redakční rady., Ing. Marek Jošt, Ph.D., je statutárním auditorem zapsaným v rejstříku auditorů vedeném Komorou auditorů České republiky. V rámci auditorské činnosti se zaměřuje na poskytování auditorských služeb podnikatelským i nepodnikatelským subjektům. Je absolventem Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, kde v současné době působí jako odborný asistent na Katedře finančního účetnictví a auditingu, a je garantem kurzu Účetnictví neziskových organizací. Průběžně se věnuje pedagogické a publikační činnosti.

Tento článek představuje úvod do problematiky likvidace a insolvence obchodních korporací a ačkoli bývají někdy tyto pojmy zaměňovány, je třeba uvést, že se jedná o dvě zcela odlišné situace.

1. Vymezení pojmů – likvidace, konkurz, reorganizace

V případě likvidace jde obvykle o dobrovolné rozhodnutí vlastníků společnosti o tom, že již nebude dále tato účetní jednotka pokračovat ve své činnosti. Právní úpravu likvidace lze nalézt v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v § 187 až § 209, a v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, pro jednotlivé právní formy obchodních společností a pro družstva.

Oproti tomu insolvence je nucený a soudem kontrolovaný proces označovaný jako insolvenční řízení, resp. soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek. Právní úpravu úpadku a způsobů jeho řešení lze nalézt v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (jde o tzv. platební neschopnost).

Druhou situací úpadku je předlužení, kdy má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Pro dlužníky právnické osoby v insolvenčním řízení přicházejí v úvahu dva způsoby řešení úpadku nebo hrozícího úpadku, a to konkurz a reorganizace. Konkurz jako způsob řešení úpadku spočívá v zásadě v poměrném uspokojení pohledávek věřitelů z výnosu zpeněžení majetkové podstaty, přičemž neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají. Účinky prohlášení konkurzu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkurzu v insolvenčním rejstříku a prohlášením konkurzu se přerušuje likvidace, končí nucená správa, a pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, zaniká předběžné opatření, bylo-li nařízeno.

Reorganizací zákon rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřením k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů. Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci. Problematice insolvenčního řízení se věnuje článek insolvenčního soudce Jáchyma Oswalda.

Jak již bylo uvedeno, insolvence a likvidace jsou dvě zcela odlišné situace, avšak v praxi spolu mnohdy úzce souvisejí a navazují na sebe. Může se například stát, že obchodní korporace či družstvo procházejí likvidací a v jejím průběhu likvidátor zjistí úpadek či hrozící úpadek z důvodu, že věřitelé uplatní se zpožděním všechny své nepromlčené pohledávky. V takovém případě má povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení (končícího nejčastěji konkurzem) soudu v listinné podobě opatřený jeho úředně ověřeným podpisem. Dnem doručení soudu se zahajuje insolvenční řízení a následně soud určí insolvenčního správce, na kterého přecházejí práva a povinnosti likvidátora. Likvidátor fakticky předává účetní jednotku insolvenčnímu správci. Právnická osoba v likvidaci nemá ovšem právo na vyhlášení moratoria.

2. Likvidace z pohledu občanského zákoníku

Samotné likvidaci předchází zrušení právnické osoby, a to právním jednáním, uplynutím doby, rozhodnutím orgánu veřejné moci či dosažením účelu založení, příp. z jiných zákonných důvodů. O dobrovolném zrušení rozhoduje příslušný orgán právnické osoby, typicky vlastník. Soud nařídí likvidaci, jestliže právnická osoba vyvíjí nezákonnou činnost, přestane splňovat předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby, nemá déle než dva roky usnášeníschopný statutární orgán či z jiných zákonných důvodů. Likvidace přichází v úvahu, pokud jmění nepřechází na právního nástupce.

Byl-li osvědčen úpadek právnické osoby, zrušuje se bez likvidace zrušením konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, nebo zrušením konkurzu pro nedostatek majetku. Do likvidace naopak tato osoba vstoupí, objeví-li se po skončení insolvenčního řízení nějaký majetek (§ 173 odst. 2).

Hlavní cíl likvidace spočívá ve vypořádání majetku zrušené právnické osoby (likvidační podstaty), vyrovnání dluhů věřitelům a naložení s čistým majetkovým zůstatkem plynoucím z likvidace (s likvidačním zůstatkem). Dnem zrušení či prohlášení za neplatnou vstupuje právnická osoba do likvidace a práva a povinnosti statutárního orgánu přecházejí na osobu likvidátora určeného příslušným orgánem (zpravidla nejvyšším orgánem), jenž navrhne bez zbytečného odkladu zápis vstupu do likvidace do veřejného rejstříku. Likvidátorem může být osoba způsobilá být členem statutárního orgánu a zanikne-li jeho funkce ještě před zánikem právnické osoby, povolá příslušný orgán bez zbytečného odkladu nového likvidátora. Je-li právnická osoba v likvidaci a nebyl-li ...