Rozdíl mezi opravným a dodatečným daňovým přiznáním

Každému daňovému subjektu se může v praxi stát, že podá řádné daňové přiznání, ale později si uvědomí, že podané přiznání obsahovalo chybu, kterou chce dobrovolně daňový subjekt opravit. V závislosti na tom, kdy je daná chyba zjištěna, pak daňový subjekt volí mezi opravným a dodatečným daňovým přiznáním. Tento článek shrnuje pravidla pro opravná a dodatečná přiznání, tak aby každý daňový subjekt v dané procesní fázi věděl, kterou příslušnou kolonku přiznání má zaškrtnout a svou chybu tak opravit. Článek obsahuje také praktické situace, které mohou daňové subjekty řešit.

 1.      Opravné versus dodatečné daňové přiznání

Obecná ustanovení pro opravné či dodatečné daňové přiznání jsou obsažena v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), ale každý hmotně-právní zákon může obsahovat svoji specifickou úpravu pro provádění oprav (například zákon č. 235/2004 Sb. (dále jen „zákon o DPH“) z hlediska provádění oprav nesprávně uplatněné sazby DPH). Tento speciální zákon má pak aplikační přednost před daňovým řádem.

První podávané daňové přiznání za příslušné zdaňovací období se označuje jako řádné daňové přiznání. Pokud daňový subjekt zjistí po podání řádného daňového přiznání, že toto daňové přiznání obsahuje určité nedostatky či nesprávnosti, tak v závislosti na časovém okamžiku zjištění tyto chyby opravuje buď opravným, nebo dodatečným daňovým přiznání. Opravné nebo dodatečné daňové přiznání se podává na stejném tiskopise jako řádné daňové přiznání, a pokud dojde k aktualizaci vzoru daného tiskopisu, tak daňový subjekt použije příslušný tiskopis pro dané zdaňovací období.

Opravné daňové přiznání se vždy podává jako finální daňové přiznání, tedy musí obsahovat všechny údaje, tak jak je daňový subjekt hodlá tvrdit správci daně. Dodatečné daňové přiznání se u různých daní vyplňuje různým způsobem (například u DPH se vyplňují pouze rozdíly oproti řádnému přiznání, kdežto u daní z příjmů se vyplňují všechny údaje včetně příslušné opravy a navíc část příslušná pouze pro dodatečné daňové přiznání. V tomto ohledu je vhodné, aby si daňový subjekt při různých opravách různých daní svůj postup zkontroloval například s pokyny k příslušnému tiskopisu.

Daňový subjekt by měl také při podání opravného nebo dodatečného daňového přiznání zvážit, zda mu touto opravou nevznikla povinnost podat různý doprovodný tiskopis (například kontrolní či souhrnné hlášení v případě DPH). Podstatnou skutečností je také fakt, že tyto tiskopisy mají často vlastní a odlišná pravidla s ohledem na provádění oprav, a proto tato speciální pravidla musí daňový subjekt respektovat. Odlišná může být také lhůta pro podání těchto dalších daňových tvrzení.

Následující tabulka obsahuje shrnutí rozdílů jednotlivých daňových přiznání.

Opravné přiznání

Opravné daňové přiznání je upraveno v § 138 daňového řádu, který stanovuje, že před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání může daňový subjekt nahradit již podané daňové přiznání opravným daňovým přiznáním. Správce daně pak v řízení postupuje podle tohoto opravného daňového přiznání a k předchozímu daňovému přiznání již nepřihlíží. Daňový subjekt může podat opravné přiznání i opakovaně, pokud zjistí další chybu, kterou stihne opravit ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Správce daně pak přihlíží při podání několika opravných daňových přiznání vždy k poslednímu podanému daňovému přiznání. Protože podáním opravného přiznání je vada zhojena ve lhůtě pro podání daňového přiznání, tak daňovému subjektu nebudou stanoveny žádné sankce. V příslušném tiskopise přiznání se zaškrtne na první stránce kolonka „řádné“ a zároveň „opravné“.

Dodatečné přiznání

Dodatečné daňové přiznání je upraveno v § 141 daňového řádu. Dodatečné daňové přiznání se přitom podává po termínu pro podání řádného daňového přiznání a v zásadě se podává až po podání řádného daňového přiznání. Daňový subjekt má povinnost podat dodatečné daňové přiznání, pokud daňový subjekt zjistí, že daň má být vyšší než poslední známá daň. Pokud ale daňový subjekt zjistí, že daň má být nižší než poslední známá daň, tak je oprávněn toto dodatečné přiznání podat, ale není to jeho povinnost. Daňový subjekt je oprávněn také podat dodatečné daňové přiznání, kterým se nemění poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené. V případě dodatečného daňového přiznání na nižší daň nebo na nezměněnou daň je daňový subjekt povinen uvést také důvody pro podání dodatečného přiznání. Důvody mohou být sděleny přiložením vysvětlujícího dopisu či sdělením přímo v rámci tiskopisu (při podání například přes daňový portál EPO).

Při podání dodatečného daňového přiznání se v příslušném ...