Zákoník práce z pohledu Úmluv MOP

Obsah:

• Úvodem
• Mezinárodní smlouvy
• Mezinárodní organizace práce
• Struktura MOP
• Mezinárodní standardy práce
• Úmluvy MOP
• Úmluvy o pracovních podmínkách
• Úmluvy o bezpečnosti práce a ochraně zdraví
• Úmluvy z oblasti BOZP
• Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků
• Úmluva o závodních zdravotních službách
• Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví
• Úmluva o ochraně a bezpečnosti práce v dolech
• Seznam úmluv MOP ratifikovaných Českou republikou

 Úvodem

Práva pracovníků, tedy práva, která pracovníci mají na základě své práce, při práci nebo práva vztahující se k jejich právu na práci, jsou definována, chráněna a vynucována různým způsobem. Na národní úrovni je možné toho dosáhnout prostřednictvím ústavy, právních předpisů, rozhodnutími soudů a rozhodčích tribunálů, kolektivními smlouvami a odvětvovou praxí. Na mezinárodní úrovni Mezinárodní organizace práce usiluje o ochranu pracovníků pomocí mezinárodních standardů práce a praktických kodexů. Práva pracovníků ovlivňují také mezinárodní obchodní dohody a praxe zadávání zakázek a zejména politika mezinárodních finančních institucí. Důležitý vliv mají také globální rámcové dohody. Je však nesporné, že ve stále větší míře jsou práva pracovníků ovlivněna politikami a praxí nadnárodních korporací.

Globalizace ekonomiky – privatizace státního majetku a služeb, snižování veřejných výdajů a demontáž sociálního státu, deregulace trhů práce, rušení všech ochranných právních předpisů – to vše nutí země k otevření trhů zahraniční konkurenci a k postupům, které zlevňují pracovní sílu. Tyto tendence neustále propagují Světová banka a Mezinárodní měnový fond a jejich přijetím podmiňují poskytování půjček.

V našem článku se zaměříme na úmluvy vydané Mezinárodní organizací práce se vztahem k zákoníku práce na jejich význam pro naše pracovní právo.

Mezinárodní smlouvy

Podle článku 10 Ústavy České republiky jsou „vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas, a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva“. Tím dává Česká právní úprava mezinárodním smlouvám bezvýjimečnou prioritu.

Přednost před zákonem tak nemá automaticky každá mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. V poměrně dlouhém období nebyl totiž k ratifikaci řady smluv, včetně některých úmluv MOP, souhlas zákonodárného sboru nutný. Proto byl v souvislosti s přijetím ústavního zákona č. 395/2001 Sb. (kterým bylo přijato aktuální znění článku 10 Ústavy uvedené výše) proveden přezkum dřívějšího projednávání mezinárodních smluv v československých a českých parlamentech a jeho výsledkem byl seznam mezinárodních smluv, které plně vyhovují podmínkám článku 10 Ústavy, a mají tak přednost před zákonem. Případný souhlas Parlamentu, indikující přednost před zákonem, je výslovně uveden v poznámce u příslušných úmluv.

Z toho důvodu byla také řada úmluv Mezinárodní organizace práce po roce 1990 zveřejněna ve Sbírce zákonů, aby byla zřejmá jejich právní závaznost. Z toho důvodu je také pro znalost pracovního práva potřebná i orientace v úmluvách Mezinárodní organizace práce a v právu zemí Evropských společenství, z kterých náš zákoník práce v mnoha ohledech vychází.

Česká republika (spolu se svým předchůdcem Československem) do 31. prosince 2017 ratifikovala 73 úmluv a dva protokoly MOP, z nichž 65 úmluv a jeden protokol jsou pro ČR závazné a celkem osm úmluv a jeden protokol byly vypovězeny.

Mezinárodní organizace práce

Mezinárodní organizace práce nebyla první mezinárodní organizací pracovníků. První byl Mezinárodní úřad práce, který byl založen Mezinárodním sdružením pro pracovní zákonodárství a začal fungovat v den svátku práce roku 1901 v Basileji (Švýcarsko).

Dnešní Mezinárodní organizace práce (MOP – ILO) byla založena v roce 1919 hlavně za účelem, aby přijímala mezinárodní standardy, kterými by se vyřešil problém pracovních podmínek představujících „nespravedlnost, strádání a nouzi“. Její založení bylo dílem Pařížské mírové konference.

Mezinárodní organizace práce (MOP) se sídlem v Ženevě je jedinou tripartitní specializovanou mezinárodní organizací v systému Organizace spojených národů (OSN) – International Labour Organization, ILO, L’Organisation Internationale du Travail, OIT– na jejímž rozhodování se stejnou měrou podílejí zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů a vlád.

Původní znění ústavy MOP bylo vyhlášeno v Mírové smlouvě versailleské jako část XIII. této smlouvy pod články 387 až 427 (č. 217/1921 Sb.). První republika československá byla signatářem Mírové smlouvy versailleské, a tudíž byla i zakládajícím členem MOP. V roce 1946 byla ústava MOP drobně změněna (č. 98/1947 Sb.) a MOP byla přijata jako jedna z prvních organizací do systému Organizace spojených národů. Vzhledem k tomu, že se Česká republika v roce 1993 přihlásila k právnímu nástupnictví České a Slovenské federativní republiky, stala se členem MOP.

Po vtělení Filadelfské deklarace do ústavy MOP v roce 1944 byl zákonodárný mandát organizace rozšířen a zahrnul obecnější otázky sociální politiky a lidských a občanských práv. V roce 1946 se MOP stala první specializovanou agencií Spojených národů a byla uznána její zvláštní odpovědnost za problematiku práce a sociálních věcí. Mezinárodní standardy práce jsou v podstatě výrazem mezinárodní tripartitní dohody o těchto otázkách. MOP je unikátní jakožto jediná univerzální vládní organizace založená na tripartitní struktuře sdružující vlády, zaměstnavatele a pracovníky do úsilí o sociální spravedlnost a lepší pracovní a životní podmínky všude na světě.

Podle dohody o přidružení k OSN spolupracuje MOP zejména s Hospodářskou a sociální radou OSN. Dále spolupracuje s dalšími mezinárodními organizacemi, jako jsou Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO), Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a dalšími. Zároveň MOP spolupracuje s celou řadou nevládních mezinárodních organizací.

Podnětem pro založení MOP bylo uznání potřeby chránit základní lidská práva všech pracovníků, posílit humánní společnost a předcházet destruktivním formám mezinárodní soutěže.

Tyto zásady jsou obsaženy v ústavě MOP, která byla původně součástí Versailleské smlouvy z roku 1919. Preambule ústavy stanoví, že „…všeobecný a trvalý mír může být dosažen jen na základě sociální spravedlnosti.“

Sídlem MOP je Ženeva a úředními jazyky jsou angličtina, francouzština, španělština, ruština, němčina, arabština a čínština. V současné době je cca 180 zemí světa členskými státy MOP.

Struktura MOP

Mezinárodní organizace práce má v systému organizací OSN zcela unikátní strukturu, její struktura je totiž tripartitní – zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů jsou rovnocennými partnery zástupcům vlád členských států a také rovnocenně vystupují i při všech jednáních a hlasováních s výjimkou hlasování při přijímání rozpočtu MOP a při hlasování Mezinárodní konference práce, kde mají vládní skupiny dvojnásobný počet hlasů.

Základem struktury MOP jsou tři hlavní orgány:

• Mezinárodní konference práce
• Správní rada
• Mezinárodní úřad práce

Mezinárodní konference práce se koná pravidelně vždy v červnu každého roku v Ženevě. Každý členský stát zde reprezentují dva vládní delegáti a po jednom delegátu za stranu zaměstnanců a za stranu zaměstnavatelů. MKP přijímá zásadní dokumenty MOP, diskutuje celosvětově významné sociální a pracovní otázky, přijímá rozpočet MOP a volí Správní radu.

Správní rada je de facto výkonný orgán MOP. Schází se pravidelně třikrát ročně. Tvoří ji 56 řádných členů a 66 zastupujících členů. Deset řádných členů je stále obsazeno zástupci hospodářsky významných států, zbývající členové jsou každé tři roky voleni, např. v roce 2005 byla vláda České republiky zvolena zastupujícím členem na léta 2005–2008. Správní rada volí generálního tajemníka MOP a realizuje programy MKP.

Mezinárodní úřad práce je v podstatě stálý sekretariát MOP, v jehož čele stojí generální ředitel, který je volen na pětileté období. Úřad zaměstnává cca 2 000 úředníků, a to nejen v ženevském ústředí, ale i ve 40 regionálních úřadovnách po celém světě. Česká republika spadá pod budapešťskou regionální ústřednu MOP.

Mezinárodní standardy práce

Mezinárodní standardy práce jsou svou povahou univerzální. Jsou koncipovány tak, aby je mohly aplikovat a ratifikovat všechny země, bez ohledu na svůj ekonomický nebo sociální rozvoj. Tyto standardy jsou proto dostatečně pružné, aby každý stát mohl přijmout zákony, kterými budou provedeny tyto standardy a které zároveň odpovídají potřebám jednotlivých společností. Některé důležité standardy pouze stanoví cíle národní politiky a velký počet možností pro postup, ale zároveň požadují, aby po uplynutí určité doby bylo dosaženo pokroku ve směru těchto cílů. Všechny členské státy mají povinnost přeměnit tyto politiky do právně závazné formy. I když jsou standardy pružné, je třeba zároveň uvést, že vládám není dovoleno zvolit si jen některé články úmluv, které chtějí aplikovat. Když vláda ratifikuje úmluvu, zaváže se, že bude provádět všechny standardy v úmluvě obsažené. I v případech, kdy nedojde k ratifikaci úmluvy, nebo když stát není členem MOP, diskuse a názory vyslovené na reprezentativním světovém shromáždění spolu s pravidelně přijímanými závěry způsobuje, že standardy MOP jsou uznávaným pramenem pro posouzení vzniklých sociálních problémů.

Mezinárodní standard práce je text vypracovaný Mezinárodní organizací práce, který má být využit členskými státy a mezinárodním společenstvím a který definuje minimální standardy v různých oblastech, které spadají do kompetence MOP. Tyto texty mají formu úmluv nebo doporučení a přijímá je generální konference MOP.

Úmluvy jsou podobné mezinárodním smlouvám. Týkají se většinou pracovního zákonodárství a jsou předmětem ratifikace. Doporučení nevyžadují ratifikaci, doplňují úmluvy nebo se zabývají otázkami, kde se nevyžaduje přijetí formálních závazků. Jejich cílem je posloužit jako návod pro národní politiku v dané oblasti. Všechny standardy se přijímají na tripartitní bázi. Tripartita představuje rozdělení pravomoci mezi vlády, zaměstnavatele a pracovníky.

Mezinárodní standardy práce vznikaly ze čtyř důvodů. Hlavním stimulem pro stanovení standardů bylo zlepšit pracovní podmínky týkající se zdraví pracovníků, jejich pracovní doby a průběhu jejich pracovní kariéry. Svou úlohu ve vývoji MOP sehrály i politické důvody, protože jak postupovala industrializace a pracovní podmínky se nezlepšovaly, státy chtěly zamezit sociálním nepokojům. Za třetí, členské státy se shodly na potřebě mít standardy vzhledem k tomu, že sociálních reforem mohlo být dosaženo jen za předpokladu, že i konkurenční firmy budou ochotny udělat příslušné změny, aby žádná země nebyla v nevýhodném postavení. Nakonec spolupráce všech zemí vytváří potenciál pro vybudování trvalého míru založeného na sociální spravedlnosti.

Za dobu své existence přijala MOP zatím 189 úmluv a šest protokolů, které obsahují mezinárodněprávní závazky. Jejich obsah samozřejmě odpovídá době svého vzniku a z hlediska současných potřeb světa práce tak lze některé z nich považovat za zastaralé a již nevyhovující. Proto se MOP k některým tématům vrací a výsledkem těchto návratů jsou tzv. „revidované“ úmluvy, aktualizující a překonávající úmluvy dřívější (které tak již nelze nově ratifikovat, přesto však zůstávají v platnosti pro ty státy, jež jimi jsou vázány a které neratifikovaly novou revidující úmluvu).

Druhou cestou, jak zachovat relevanci celého systému mezinárodních pracovních standardů, je formální zrušení či odvolání těchto zastaralých úmluv (které tím zcela ztrácí jakoukoli právní sílu), což se zatím stalo v deseti případech.

Jak jsme si uvedli, úmluvy MOP jsou mezinárodní smlouvy, které jsou předmětem ratifikace členských ...