Evidence příjmů a výdajů v daňové evidenci

Poplatník, který nemá stanovenou daň paušální částkou, ani se nerozhodne k uplatňování výdajů procentem z příjmů a současně není účetní jednotkou dle § 1 odst. 2 zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb., v platném znění, vede daňovou evidenci.

Daňovou evidencí se pro účely daní z příjmů rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. Ustanovení § 7b odst. 1 zákona o daních z příjmů deklaruje obsah daňové evidence jedinou větou: „Tato evidence obsahuje údaje o:

1. příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
2. majetku a dluzích“.

Zákon o daních z příjmů nestanoví ani způsob, ani formu vedení daňové evidence deníku. Stanoví pouze obsah daňové evidence a to, co musí být jejím výstupem. Z toho vyplývá, že si poplatník stanoví formu a způsob vedení daňové evidence tak, aby zajistil její zákonem daný obsah. Podstatné je, aby daňová evidence byla průkazná a obsahovala veškeré údaje, které se vztahují ke zdaňovacímu období, kterým je u fyzických osob kalendářní rok (§ 16b ZDP) a zajistila tak návaznost na základ daně vykázaný poplatníkem v daňovém přiznání fyzických osob (dále jen daňové přiznání nebo DaP).

V tomto článku se zaměříme na obsah daňové evidence z pohledu evidence příjmů a výdajů. Z této evidence musí vyplývat údaje nezbytné ke správnému vyplnění daňového přiznání, ale současně by tato evidence měla mít i vypovídací schopnost sloužící potřebám poplatníka.

Evidence příjmů v daňové evidenci

Poplatník je povinen vést v daňové evidenci jak příjmy peněžní, tak i nepeněžní. V daňové evidenci nemá povinnost vést příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy osvobozené a příjmy, které se nezahrnují do základu daně. Příjmy se do daňové evidence zahrnují na základě:

Článek je uveden ve zkráceném znění. Celý článek naleznete na : Evidence příjmů a výdajů v daňové evidenci

Autor: Ing. Milena Grygarová