Daňová evidence a cestovní náhrady

Úvod

Jak již z publikovaných článků o daňové evidenci víme, jediným požadavkem na daňovou evidenci je zajistit správné podklady pro zjištění základu daně z příjmů, tedy stanovit, jaké příjmy a výdaje se budou zahrnovat do základu daně.

Zákon o daních z příjmů (ZDP) ani jiný předpis nestanoví formu ani způsob vedení daňové evidence, pouze její obsah. Záleží tedy na každém poplatníkovi, který chce daňovou evidenci vést, jakou formu zvolí.

Obsahem daňové evidence jsou, podle § 7b ZDP, údaje:

1. o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu, to znamená, že musí být v daňové evidenci zachyceny tak, aby bylo zřejmé, zda se jedná o příjmy či výdaje zahrnované nebo nezahrnované do základu daně,
2. o majetku a dluzích.

Cestovní náhrady

Problematiku cestovních náhrad řeší zejména tyto právní předpisy:

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), v části sedmé § 151 až 189;
• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. k), p), zh), dále § 25 odst. 1 písm. j) a ve vztahu k zaměstnancům § 6 odst. 7 písm. a);
• pokyn GFŘ D-22;
• vyhlášky MPSV a MF, které stanoví jednotlivé sazby náhrad za použití motorového vozidla, ceny pohonných hmot a limity stravného na příslušné období.

Pokud se hovoří o cestovních náhradách podle zákoníku práce, jedná se vždy o cestovní náhrady proplácené ...