Zálohy na daň z příjmů u OSVČ a u zaměstnance

V článku si rozebereme povinnost placení záloh na daň z příjmů dle daňového řádu a na příkladech si ukážeme placení záloh osobou samostatně výdělečně činnou a zaměstnancem a jejich zohlednění v daňovém přiznání podávaném OSVČ a v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění u zaměstnance. Zmíníme se rovněž o měsíčních zálohách poplatníka v paušálním režimu.

Povinnost platit zálohy na daň dle daňového řádu

V § 1 odst. 3 a odst. 4 daňového řádu se uvádí, že základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové tvrzení podané daňovým subjektem. Daňovým tvrzením je:

1. řádné daňové tvrzení, a to daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování,
2. dodatečné daňové tvrzení, a to dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování.

Povinností platit zálohy na daň se zabývá § 174 DŘ, nazvaný „Zálohy“. Daň lze zajistit prostřednictvím placení záloh, jestliže daň není ještě známa a neuplynul-li den její splatnosti. Přitom povinnost platit daň prostřednictvím záloh stanoví zákon (rozumí se zákon vztahující se k příslušné dani). V odůvodněných případech stanoví správce daně zálohy, jinak popřípadě povolí výjimku z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období. Závisí-li změna periodicity nebo výše záloh na poslední známé dani, účinnost změny poslední známé daně nastává následující měsíc po právní moci rozhodnutí o stanovení daně. Ve smyslu § 146 odst. 2 DŘ se záloha na daň zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.

Po skončení zdaňovacího období nebo období, za které je podáváno daňové přiznání, se uhrazené zálohy na daň započítávají na úhradu splatné daně.

Poplatníci daně z příjmů fyzických osob platí zálohy na daň z příjmů:

1. podle § 38a ZDP – fyzické osoby s příjmy podle § 7 až § 9 ZDP,
2. podle § 38h ZDP – fyzické osoby s příjmy ze závislé činnosti dle § 6 ZDP.

Zálohy na daň dle § 38a ZDP

Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. Při stanovení výše a periodicity záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti. Záloha na daň se spravuje jako daň podle daňového řádu.

Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.

Zdaňovací období pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob je v § 16b ZDP jednoznačně stanoveno, že zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, a to i v případě, že poplatník s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b) ZDP uplatňuje jako účetní období hospodářský rok.

Poslední známou daňovou povinností se pro stanovení periodicity a výše záloh v zálohovém období považuje rovněž částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém přiznání (řádném, opravném resp. dodatečném) za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového přiznání (bylo-li daňové přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání), do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti. V případě podání dodatečného daňového přiznání změna poslední známé daňové povinnosti nastává od následujícího dne po termínu pro podání dodatečného daňového přiznání. Do poslední známé daňové povinnosti se nezahrnuje daň ze samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a ZDP (vztahuje se na poplatníky daně z příjmů fyzických osob) nebo § 21 odst. 4 ZDP (vztahuje se na poplatníky daně z příjmů právnických osob).

Pro stanovení výše zálohy na daň z příjmů je důležitá skutečnost, že poplatník daně z příjmů fyzických osob vyloučí pro účely stanovení poslední známé daňové povinnosti příjmy a výdaje zdaňované podle § 10 ZDP (tedy tak zvané „ostatní příjmy“).

Ve smyslu § 38a odst. 2 ZDP zálohy na daň neplatí:

1. poplatník, jehož poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč,
2. obec nebo kraj,
3. zůstavitel ode dne jeho smrti.

Zálohy dle § 38a odst. 5 ZDP neplatí poplatník daně z příjmů fyzických osob, u něhož je základ daně tvořen součtem dílčích základů daně, pokud je jedním z nich i dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň dle § 38h ZDP, a tento dílčí základ daně je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně. Pokud činí dílčí základ daně ze závislé činnosti méně než 15 %, platí se zálohy dle výše uvedené tabulky v plné výši. Pokud je dílčí základ daně ze závislé činnosti 15 % a více, ale méně než 50 %, platí se zálohy vypočtené dle výše uvedené tabulky v poloviční výši.

Poplatník není podle § 38a odst. 8 ZDP povinen platit zálohy na daň z příjmů v případě, že ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy, anebo zanikl zdroj zdanitelných příjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností. Tyto skutečnosti oznámí poplatník svému správci daně.