Práva a povinnosti zaměstnanců

Obsah:

• Úvodem – Práva a povinnosti zaměstnance v oblasti BOZP
• Základní zásady pracovněprávních vztahů
• Práva zaměstnance na úseku BOZP
• Právo na informace a konzultace v zákoníku práce
• Postavení odborových organizací
• Poslání odborových organizací
• Kontrola činnosti zaměstnavatele odborovými orgány
• Postavení zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• Práva a povinnosti zástupců zaměstnanců
• Účast zaměstnanců a jejich zástupců na řešení otázek BOZP
• Způsoby účasti zaměstnanců na řešení otázek BOZP
• Další povinnosti

Úvodem – Práva a povinnosti zaměstnance v oblasti BOZP

Výčet práv a povinností zaměstnance na úseku BOZP obsahuje § 106 ZP a toto ustanovení plně koresponduje s povinnostmi zaměstnavatele v § 101 až § 105 ZP. Při aplikaci a výkladu jednotlivých zásad obsažených v tomto ustanovení je třeba přihlížet zejména k „souvztažným“ ustanovením upravujícím povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP a dále pak k ostatním ustanovením zákoníku práce.

Vzhledem k tomu, že základ právní úpravy obsažené v ustanovení § 106 ZP jsme podrobně probírali v článku „Práva a povinnosti zaměstnanců v BOZP“, budeme se v tomto seriálu zabývat oněmi souvztažnými ustanoveními, která na ustanovení § 106 ZP navazují a práva zaměstnanců v oblasti BOZP rozšiřují.

V první řadě je proto třeba vysvětlit zejména základní zásady pracovněprávních vztahů, z nichž některé právě silně směřují do oblasti BOZP – jedná se zejména o základní zásady jako je zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance nebo zásada uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce. Stejně tak je třeba brát v úvahu § 346b odst. 2 ZP, podle kterého zaměstnavatel nesmí riziko z výkonu práce přenášet na zaměstnance nebo § 346b odst. 4 ZP, podle kterého zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhají svých práv. Jednotlivá práva a povinnosti jsou však detailní, jsou formulačně upřesněny, aby nepůsobily v praxi výkladové potíže.

Je třeba zdůraznit, že přes ucelený dojem úpravy v § 106 ZP je nutno vzít v úvahu, že další práva a povinnosti na úseku BOZP vyplývají zaměstnancům též z dalších právních předpisů na úseku BOZP.

Základní zásady pracovněprávních vztahů

Zákoník práce obsahoval v § 13 ZP, a to s účinností do 31. 12. 2011, ustanovení nazvané Základní zásady pracovněprávních vztahů. Tato úprava vzbuzovala oprávněnou kritiku, neboť podle názoru odborné veřejnosti jednotlivá ustanovení obsahovala úpravu, která stěží mohla být považována za základní zásady pracovněprávních vztahů, a naopak některé stěžejní zásady v nich nebyly promítnuty.

Z toho důvodu tak novela v roce 2012 reagovala na volání odborné veřejnosti po změně těchto zásad, aby byly základní zásady skutečnými interpretačními pravidly.

Nyní zákoník práce v § 1a ZP stanoví, že smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřuje i pět základních zásad pracovněprávních vztahů.

Pro naše další pojednání jsou důležité dvě zásady, a to zásada zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance a zásada uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek.

Zásada zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance je vyjádřením ochranné funkce pracovního práva. Ochranná funkce pracovního práva je v zásadě historickým důvodem vzniku pracovního práva a jeho emancipace od občanského práva. Občanské právo je založeno na rovnosti smluvních stran. Zhruba v polovině 19. století (v jednotlivých zemích je hranice posunuta dopředu či dozadu zejména v závislosti na rozvoji průmyslové výroby) začínají státy v zájmu zachování sociální stability a sociálního smíru a zabránění sociálním nepokojům, zasahovat do té doby víceméně neomezené autonomie smluvních stran (služební či námezdní smlouvy) ve prospěch slabší strany tohoto právního vztahu, tj. zaměstnance. Stát začíná ochranným zákonodárstvím nejprve regulovat práci dětí, těhotných žen a matek, ve smyslu regulace dosud neomezené délky pracovní doby, začíná upravovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci a kogentně upravovat další ustanovení služební smlouvy. Omezování smluvní svobody a kogentní úprava má za cíl, aby byl zaměstnanec aspoň minimálně chráněn před absolutní smluvní svobodou, která by mohla být zaměstnavatelem zneužita v neprospěch zaměstnance a k vytváření nedůstojných pracovních podmínek, často ohrožujících zdraví či přímo život zaměstnance. Historicky ochrana postavení zaměstnance byla vyvolána především snahou dosáhnout sociálního smíru. Vedle toho je třeba si uvědomit, že pracovněprávní vztahy mají v současné době mimořádný národohospodářský význam, neboť se prostřednictvím nich vytváří rozhodující většina národního důchodu.

Zásada ochrany postavení zaměstnance je provázena rovněž zásadou řádného výkonu práce zaměstnance v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Jinými slovy, jedná se o vyváženou úpravu pracovněprávního vztahu (tj. nejen ochranu zaměstnance, ale i ochranu oprávněných zájmů zaměstnavatele) jako nesmírně důležitého vztahu nejen pro každého jednotlivce při zapojení do práce, ale též vztahu nesmírného celospolečenského významu, v rámci něhož se vytváří rozhodující část národní produkce. Ostatně i naprosto převažující část legislativy EU (máme na mysli především směrnice) na pracovněprávním úseku, je motivována ochrana postavení zaměstnance.

Ochrana práv zaměstnance je nezpochybnitelnou zásadou pracovního práva, kterou je ovládáno již od jejího vzniku a promítá se v celé řadě kogentních a relativně dispozitivních ustanovení, tj. ustanovení, od nichž se lze odchýlit pouze ve prospěch zaměstnance. Pod tuto obecnou ochranu lze subsumovat i § 346b ZP, který tuto zásadu dále rozvádí. Jedná se především o ustanovení, podle nějž zaměstnavatel nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance, nesmí zaměstnanci za porušení povinností vyplývající ze základného pracovněprávního vztahu ukládat peněžité postihy, ani je od něho požadovat, stejně jako od něho nesmí požadovat peněžitou záruku.

Zatímco zásadu zvláštní zákonné ochrany zaměstnance lze stěží zpochybňovat, pak totéž neplatí o zásadě uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek. Tato zásada, pokud se jedná o uspokojivé pracovní podmínky, doslovně přepisuje čl. 28 Listiny základních práv a svobod, aniž jej jakkoli blíže rozvádí či konkretizuje. Pracovní podmínky jsou rovněž předmětem celé řady úmluv Mezinárodní organizace práce, jimiž je ČR vázána. Nicméně vzbuzuje pochybnosti, zda je smysluplné, aby zákoník práce pouze opisoval Listinu základních práv a svobod bez jakékoli konkretizace. Navíc tato obecně koncipovaná zásada je již víceméně obsažena v zásadě zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance. Tato zásada totiž historicky řeší především právní úpravu pracovních podmínek vedle dalších skutečností, jako je například ochrana zaměstnance před libovůlí zaměstnavatele pracovní poměr jednostranně rozvázat.

Práva zaměstnance na úseku BOZP

Ze zákoníku práce lze vyčíst následující práva zaměstnanců na úseku BOZP

• právo na zajištění BOZP,
• právo na (pro něho srozumitelné) informace o rizicích jeho práce,
• právo na (pro něho srozumitelné) informace o opatřeních části legislativy EU (máme na mysli především směrnice) na pracovněprávním úseku je motivována na ochranu před působením rizik jeho práce,
• právo odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob,
• právo (stejně tak povinnost) podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek BOZP.

Základní zásada tohoto ustanovení – ...