Zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Obsah:

• Úvodem
• Nové členění invalidních důchodů
• Tři stupně invalidity
• Definice pojmu „osoba se zdravotním postižením“
• Osoby s těžším zdravotním postižením
• Osoby ve druhém a v prvním stupni invalidity
• Posouzení využití zachované pracovní schopnosti
• Osoba zdravotně znevýhodněná
• Povinnosti zaměstnavatele k osobám zdravotně postiženým
• Povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům zdravotně postiženým podle zákoníku práce:
  • Zásada rovného zacházení s muži a ženami
  • Vznik pracovního poměru
  • Převedení na jinou práci
  • Skončení pracovního poměru
  • BOZP osob se zdravotním postižením

Úvodem

Česká právní úprava ochrany zdravotně postižených osob vychází z Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 159, o pracovní rehabilitaci zdravotně postižených osob, která byla naší republikou ratifikována a která byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 72/1985 Sb.

Druhým základním mezinárodním předpisem, který deklaruje práva osob se zdravotním postižením je Evropská sociální charta, kterou naše republika též ratifikovala a publikovala ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 14/2000 Sb. m. s.

Základ právní úpravy postavení zdravotně postižených osob na trhu práce je upraven v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Tento zákon řadí zdravotně postižené osoby mezi tzv. chráněné skupiny a poskytuje jim zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání.

Od 1. ledna 2010 došlo k zásadní změně v definici okruhu osob invalidních v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, novelou provedenou zákonem č. 306/2008 Sb. Tyto změny a jejich souvislosti nejsou ještě zcela praxi jasné, tak se k ní na příštích řádcích vracíme a probereme je z pohledu zákona o zaměstnanosti i zákoníku práce.

Nové členění invalidních důchodů

Již zákon č. 306/2008 Sb. s účinností 1. 1. 2010 zrušil dělení invalidity na plnou a částečnou (a tedy i dělení invalidních důchodů na plné invalidní a částečné invalidní důchody) a zavedl invalidní důchod, jehož výše bude záviset na zjištěném stupni invalidity, s tím že zavedl tři stupně invalidity. Nyní se tak invalidita vymezuje pouze k poklesu pracovní schopnosti.

Podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

• nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
• nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
• nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Cílem této úpravy bylo mimo jiné i zajištění určité provázanosti posuzování zdravotního stavu, pracovní schopnosti a invalidity ve vztahu k schopnosti pracovního začlenění pojištěnce. Posudkový proces se bude orientovat především na zhodnocení zachované pracovní schopnosti. Z toho důvodu se posiluje význam hodnocení stabilizace zdravotního stavu a adaptace na zdravotní postižení. Posudkový orgán při posouzení pracovní schopnosti nyní určuje, zda a v jakém rozsahu je pojištěnec schopen vykonávat výdělečnou činnost. Tímto mechanismem jsou ošetřeny zejména zvláštní potřeby dřívějšího okruhu pojištěnců plně invalidních tak, že posudkový orgán musí stanovit, zda pojištěnec s poklesem pracovní schopnosti nejméně o 70 % je schopen vykonávat výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Tato skutečnost se uvádí i jako součást rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a umožňuje, aby takový pojištěnec mohl být veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce.

Tři stupně invalidity

Změna právní úpravy spočívala tedy ve změně dřívějších dvou typů invalidních důchodů (plného a částečného) na jeden typ invalidního důchodu, který je členěn do tří stupňů. Faktická změna se ovšem týkala pouze důchodů částečných invalidních, které jsou nyní rozděleny na invalidní důchody prvního a druhého stupně, a to v závislosti na míře poklesu pracovní schopnosti.

Vzhledem k tomu, že výše důchodů osob, které byly před účinností nové právní úpravy poživateli částečných invalidních důchodů transformovaných na invalidní důchody pro invaliditu druhého nebo prvního stupně, se neměnila (v rámci přechodných ustanovení byla zajištěna tzv. „trvalá ochrana“ výše těchto důchodů), projevily se tyto změny až u nově přiznávaných invalidních důchodů pro invaliditu prvního stupně (u důchodů přiznávaných po 1. 1. 2009). V důsledku této úpravy existují a budou po přechodnou dobu existovat vedle sebe dvě skupiny invalidních důchodců. Podle odhadu by toto období mělo trvat zhruba 15 až 20 let.

Podle nové právní úpravy došlo k určitému posunu v hranicích částečné a plné invalidity. Dosavadní hranice 33 % jako kritérium pro uznání částečné invalidity se posunula na 35 % a dosavadní hranice 66 % jako kritérium pro uznání plné invalidity se posunula na 70 %.

Změna míry poklesu pro uznání plné invalidity z 66 % na míru poklesu 70 % pro uznání invalidity třetího stupně nemá dopad na výsledky posouzení, protože již dříve v praxi nebyla uznávána plná invalidita pro pokles o 66 %, 67 %, 68 % nebo 69 %, nýbrž byla uznávána při poklesu nejméně o 70 %. V praxi se totiž používají hodnoty poklesu s přesností na 10 %, výjimečně na 5 %, neboť tyto hodnoty lze medicínsky spolehlivě odůvodnit. Přesnější určení míry poklesu v rozmezí 1 až 4 % není v rámci kvalifikovaného posouzení medicínsky rozlišitelné. Obdobně změna procentní míry poklesu pracovní schopnosti z 33 % na 35 % jako podmínky pro uznání invalidity prvního stupně byla jen pouze technickou změnou, reagující na dosavadní posudkovou činnost a posuzování částečné invalidity; změna neměla žádný dopad na invalidizaci ani počet přiznávaných důchodů pro invaliditu prvního stupně.

V té souvislosti nové vymezení invalidity ve třech stupních zároveň zrušilo stávající plnou invaliditu, kdy má pojištěnec zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek a částečnou invaliditu pro zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky.

Důležité je, že posudkově medicínská kategorie „pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti“ byla nahrazena kategorií „pokles pracovní schopnosti“, a to z důvodu, že stávající pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl v právní úpravě spojován vždy s výdělky. Tato změna byla odůvodněna tím, že není žádoucí, aby posuzování zdravotního stavu a invalidity, jako odborná lékařská činnost, byla spojována jakoukoliv formou s otázkami ...